Bible21 › Ester › 7

Ester

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10

Daruj mi život1 Král i Ha­man přiš­li na hosti­nu ke královně Es­ter. 2 Král se nad po­hárem ví­na stejně jako vče­ra Es­ter otázal: „Tak jaké máš přání, královno Es­ter? Bude ti splněno. Žá­dej půl říše a stane se.“ 3 „Ráčíš-li mi, krá­li, pro­kázat laskavost,“ od­po­vědě­la králov­na Es­ter, „da­ruj mi pro­sím život – to je mé přání! Ušetři i můj lid – to je má žádost. 4 Já i můj lid jsme vy­dáni zkáze, k po­bi­tí a vy­hlazení! Kdybychom byli jen pro­dáni do ot­ro­ctví, mlče­la bych, ne­boť ten pa­douch ne­sto­jí za to, aby byl král obtěžován.“ 5 „Kdo to je?“ pře­rušil ji král Xer­xes. „Kde je ten, kdo by se od­vážil pro­vést něco takového?“ ptal se králov­ny Es­ter. 6 „­Ten za­vi­lý padouch,“ řek­la Es­ter, „je tenhle zlo­syn Haman!“ Haman zůstal před králem a královnou jako omráčený. 7 Král v návalu hněvu vstal od ví­na a vy­šel ven do zá­me­cké za­hra­dy. Ha­man zůstal, aby královnu Es­ter pro­sil o život. Bylo mu jasné, že u krále už nemá na­dě­ji. 8 Vtom se král vrací ze zá­me­cké za­hra­dy do vinného pavi­lonku a vi­dí Ha­ma­na zhrou­ceného na Es­teřině lehátku. „Tak on se ještě u mě doma bude vr­hat na královnu? ! zvo­lal král. Jakmile to král vy­ř­kl, eu­nu­chové za­kry­li Ha­manovi tvář. 9 Charbo­na, je­den z nich, před králem po­zna­menal: „A co s tím kůlem, který Ha­man po­stavil pro toho Mor­de­chaje, je­hož slovo za­chráni­lo krále? Sto­jí u Ha­manova do­mu, vy­soký na pa­desát loktů.“ „Pověste ho na něj!“ roz­kázal král. 10 A tak Ha­ma­na po­věsi­li na kůl, který po­stavil pro Mor­de­chaje. Teprve teh­dy králův hněv opa­dl.