Bible21 › Ester › 8

Ester

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10

Mordechajův edikt1 Téhož dne král Xer­xes da­roval majetek ži­do­bij­ce Ha­ma­na královně Es­ter a Mor­de­chaj zís­kal přístup k samé­mu krá­li. Es­ter to­tiž pro­zra­di­la, kým pro ni je. 2 Nato si král sňal z ruky pečetní prs­ten (který ode­bral Ha­manovi) a dal ho Mor­de­chajovi. Es­ter pak Mor­de­chaje uči­ni­la správ­cem Ha­manova majetku. 3 Es­ter pak znovu pro­mlu­vi­la před králem. Padla mu k no­hám a s pláčem ho pro­si­la, aby od­vrá­til tu po­hro­mu, kte­rou Ha­man Aga­go­vec zosnoval pro­ti Ži­dům. 4 Král na ni ukázal zlatým žezlem, ať vstane. Es­ter se po­stavi­la před králem 5 a řek­la: „Ráčí-li mi král pro­kázat las­kavost a uzná-li to král za vhodné, jest­liže mu na mně záleží, ať ne­chá na­psat, že se od­vo­lávají ty lis­ty, které vy­mys­lel a sepsal Ha­man, syn Ha­meda­ty Aga­gov­ce, aby vy­hla­dil Ži­dy ve všech pro­vin­ciích říše. 6 Jak bych se moh­la dívat na po­hro­mu, která má po­tkat můj lid? Jak bych se moh­la dívat na záhu­bu svých blízkých?“ 7 Král Xer­xes královně Es­ter a Ži­du Mor­de­chajovi od­po­věděl: „Ha­ma­na jsem ne­chal po­vě­sit na kůl a jeho majetek jsem dal Es­ter, pro­tože vztáhl ruku na Ži­dy. 8 Edikt psaný královým jménem a za­pečetěný královým prs­tenem ovšem od­vo­lat nelze. Smí­te však Ži­dům na­psat, co uzná­te za vhodné; piš­te královým jménem a za­pečeť­te to královým prstenem.“ 9 Hned teh­dy, tři­a­dvacátého dne třetího měsíce zvaného sivan, byli svo­láni královští písaři. Přes­ně pod­le Mor­de­chajových po­kynů se na­psalo jak Ži­dům, tak sa­trapům, místo­držícím a před­stavi­te­lům sto sedm­a­dvaceti pro­vin­cií od In­die až po Habeš. Do každé pro­vin­cie se psalo je­jich pís­mem, jedno­mu každé­mu náro­du je­jich jazykem a Ži­dům také je­jich pís­mem a je­jich jazykem. 10 Po jízdních po­s­lech na rych­lých koních z říšského hře­bčin­ce ro­ze­s­lal Mor­de­chaj lis­ty na­psané jménem krále Xer­xe a za­pečetěné králov­ským prs­tenem: 11 Ži­dům v každém jednot­livém městě král po­vo­luje shro­máž­dit se a bránit své živo­ty. Smějí zničit, po­bít a vy­hla­dit jakéko­li oz­bro­jen­ce z kteréhoko­li národa či pro­vin­cie, kteří by na­pad­li je nebo je­jich že­ny a dě­ti. Co kdo po nich ukořis­tí, ať si po­ne­chá. 12 Tak se staň ve všech pro­vin­ciích krále Xer­xe, a to v je­diný den: třináctého dne dvanáctého měsíce zvaného adar. 13 Ten­to edikt bu­diž za­řazen mezi záko­ny v každé jednot­livé pro­vin­cii a vy­hlášen ve všech náro­dech, aby Ži­dé moh­li být v ten den připra­veni k odplatě pro­ti svým ne­přá­te­lům. 14 Jízdní po­s­lové na koních z říšského hře­bčin­ce na králův příkaz ne­pro­dleně vy­razi­li a zákon byl vy­hlášen i v súském paláci. 15 Mor­de­chaj vy­šel od krále oděn králov­s­ky v mod­ré a bílé, s velkou zla­tou če­lenkou a v hávu z kmen­tu a purpu­ru. Ve městě Súsách za­vládlo bujaré ve­se­lí. 16 Ži­dům vzešlo svět­lo a ra­dost, jásot a sláva. 17 V každé jedné pro­vin­cii, v kaž­dičkém městě, kam do­razi­lo králov­ské nařízení, na­stalo u Ži­dů ve­se­lí a jásot, hody a svátky. Mno­zí z ostatních národů se teh­dy poži­dovš­ti­li, pro­tože na ně padl strach z Ži­dů.