Bible21 › Zachariáš › 2

Zachariáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14

Rohy a kováři1 Zve­dl jsem oči a hle – uvi­děl jsem čtyři ro­hy. 2 „Co to znamená?“ ze­ptal jsem se an­dě­la mluvícího se mnou. „To jsou ro­hy, které roz­práši­ly Ju­du, Iz­rael a Jeruzalém,“ od­po­věděl mi. 3 Pak mi Hos­po­din ukázal čtyři kováře. 4 „Co jdou dělat?“ ptal jsem se. Odpověděl mi: „Tyto rohy roz­práši­ly Judu tak, že nikdo ani ne­mohl zvednout hlavu. Tihle však přiš­li, aby jimi otřás­li a srazi­li rohy národům, které po­zve­dly roh pro­ti jud­ské zemi a chtěly ji rozprášit.“ Muž s měřicí šňůrou5 Zve­dl jsem oči a hle – muž s měřicí šňůrou v ru­ce. 6 „Kam jdeš?“ ze­ptal jsem se. „Změřit Jeruzalém,“ od­po­věděl mi. „Zjistit, jak je ši­roký a dlouhý.“ 7 An­děl mluvící se mnou pak ode­šel, ale na­pro­ti mu vy­šel jiný an­děl 8 se slovy: „Běž a po­věz tomu mladí­kovi: ‚V Je­ruzalémě bude žít to­lik li­dí a do­bytka, že se stane měs­tem bez hra­deb. 9 Já sám, praví Hos­po­din, budu oh­nivou hrad­bou ko­lem něj a slávou vpro­střed něj.‘“ 10 „Po­jď­te, po­jď­te! Uteč­te ze se­verní země, praví Hos­po­din, ne­boť vás rozšířím do čtyř světových stran, praví Hos­po­din. 11 Po­jď, Si­o­ne! Za­chraň se, kdo ses za­byd­lel u Dce­ry babylonské!“ 12 Ne­boť tak praví Hos­po­din zástupů, který mě pro svou slávu po­slal k národům, které vás pleni­ly: „Kdo se vás do­týká, do­týká se zornice mého oka. 13 Hle, mávnu po nich ru­kou a stanou se kořis­tí svých otroků.“ Teh­dy po­zná­te, že mě po­slal Hos­po­din zástupů. 14 „Jásej a ve­sel se, Dce­ro si­on­ská! Hle – už při­cházím, abych byd­lel mezi vá­mi, praví Hos­po­din. 15 V onen den se mno­hé náro­dy připo­jí k Hos­po­di­nu a bu­dou mým li­dem a já budu byd­let mezi vámi.“ Teh­dy po­znáš, že mě k to­bě po­slal Hos­po­din zástupů. 16 Hos­po­din se ujme Judy jako svého dě­dictví ve svaté zemi a znovu vy­vo­lí Je­ruzalém. 17 Zmlkně­te před Hos­po­di­nem, všich­ni li­dé – vž­dyť už se pro­bouzí, už vy­chází ze svého svatého příbytku!