Bible21 › Zachariáš › 11

Zachariáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14

1 Své brá­ny, Li­bano­ne, otevři – tvé ced­ry oheň po­hl­tí! 2 Kví­lej­te, cypřiše – ced­ry padly, velikáni jsou zničeni! Kvílejte, duby bášan­ské – ­ten hustý les je vy­kácen! 3 Slyš, to kví­lejí pastýři – je­jich skvělé lou­ky zničeny! Slyš, to řvou mladí lvi – jordán­ské houš­ti­ny zniče­ny! Ovce a pastýři4 Toto mi ře­kl Hos­po­din, můj Bůh: „Pas ovce určené na porážku. 5 Ti, kdo je ku­pují, je za­bíjejí bez výči­tek svědo­mí. Ti, kdo je pro­dávají, ří­kají: ‚S­láva Hos­po­di­nu, to jsem bohatý!‘ Je­jich vlastní pastýři je nešetří. 6 Pro­to ani já už ne­bu­du šetřit obyva­te­le této země, praví Hos­po­din. Hle, vy­dám lidi na­po­spas je­jich bližním a na­po­spas je­jich krá­li. Roz­bi­jí tu zemi na ku­sy, ale já je nevysvobodím.“ 7 Pá­sl jsem tedy ovce určené na porážku pro ty, kdo s nimi kupči­li. Vzal jsem si dvě ho­le; jednu jsem na­zval Náklonnost a druhou Jedno­ta. Za­čal jsem pást ty ovce 8 a za je­diný měsíc jsem vy­hnal tři pastýře. Pak mi ale s nimi doš­la trpě­livost a také ovce už mě měly dost. 9 Pro­to jsem ře­kl: „Ne­bu­du vás pást. Co je na umření, ať umře; co se ztra­ti­lo, ať je ztraceno; a ty zbývající ať se spo­lu tře­ba požerou!“ 10 Vzal jsem hůl jménem Náklonnost a zlá­mal ji, abych zrušil smlou­vu, kte­rou jsem uzavřel se vše­mi náro­dy. 11 Toho dne byla zruše­na. Ob­chodníci s ov­ce­mi, kteří mě po­zo­rova­li, teh­dy po­zna­li, že to je slovo od Hos­po­di­na. 12 Ře­kl jsem jim: „Jest­li chcete, vy­plať­te mi mz­du. A jest­li ne, nevadí.“ Vy­pla­ti­li mi tedy mzdu – třicet stříbrných. 13 Teh­dy mi Hos­po­din ře­kl: „Hoď to hrnčířovi – tu úžasnou cenu, kte­rou mě ocenili!“ Vzal jsem tedy těch třicet stříbrných a ho­dil je hrnčířovi u Hos­po­di­nova chrá­mu. 14 Po­tom jsem zlá­mal druhou hůl jménem Jedno­ta, abych zrušil bra­trství mezi Ju­dou a Iz­rae­lem. 15 Teh­dy mi Hos­po­din ře­kl: „Pře­vlékni se ještě za ztřeštěného pastýře. 16 Hle, vzbudím to­tiž v zemi pastýře, který se ne­bu­de sta­rat o ztracené, ne­bu­de hledat ma­ličké, ne­bu­de ho­jit zraněné, ba ani zdravé kr­mit ne­bu­de. Ty vy­pa­sené však bude jíst; bude je rvát i s kopýtky. 17 Běda mé­mu ničemné­mu pastýři, který opouští stádo! Meč na jeho paži, na jeho pravé oko! Ať mu ta paže úplně ochrne, ať mu to pravé oko oslepne!“