Bible21 › Nahum › 3

Nahum

• 1
• 2
• 3

Běda Ninive1 Běda tomu měs­tu vraždění! Je plné lží a lou­pežía ne­přestává plenit. 2 Už sviští bič! Kola rachotí! Koně se dali v trysk! Vozy lo­mozí! 3 Jíz­da útočí! Mečů blýskání! Kopí třpyt! Kolik jen padlých, mrtvol hromady! Všude bez­poč­tu mrtvých, až přes ně li­dé pa­dají! 4 To vše pro­to, že to­lik smilni­la­ta smilnice tak vábivá, mistryně kou­zel, která kupči­las náro­dy skrze smil­stva sváa s poko­lení­mi skrze svá kouz­la. 5 „Hle, já jsem pro­ti tobě!“ praví Hos­po­din zástupů. „Vyhrnu ti sukni nad hlavu; ukážu národům tvou na­ho­tua králov­stvím tvou ostu­du. 6 Na­kydám na tebe ohavnostia veřejně tě potupím, vystavím tě na odiv! 7 Kdo tě uvi­dí, uteče od te­be a řekne: ‚Zničeno je Ninive; copak ho někdo lituje?‘ Kde bych ti tedy našelnějaké těšitele?“ 8 Copak jsi lepší, než byly Théby­me­zi nil­ský­mi rameny, obklopené vodami? Řeka jim byla opevnění­ma vodu měly za hrad­by. 9 Mo­cný Habeš, Egypt bez hranic, Put i Li­bye mezi je­jich spo­jen­ci. 10 I Thébané však byli vyhnáni, museli jít do zajetí. Jejich dě­ti byly roz­ráženy­na každém nároží. O je­jich přední muže losovali, všichni je­jich vel­moži do­sta­li řetě­zy. 11 Tak i ty bu­deš jako opilec, úplně bez sebe. I ty se bu­deš po­táceta hledat skrýš před ne­pří­te­lem. 12 Všech­ny tvé pevnosti jsou jako fí­koví – stačí se do nich opřít, a zralé fíky pa­dajído úst to­mu, kdo je sní! 13 Jen se podívej na své vo­jáky – jsou jako ženy! Brány tvé země jsou ne­přá­te­lům otevřeny, oheň po­hl­til tvé závo­ry. 14 Čerpej si vodu pro čas obležení, své pevnosti si opevni! Šlapej hlínu, mačkej jíl, chop se for­my na cih­ly! 15 Stejně tě tam ale zhltnou pla­menya meč tě vyhladí; zhltne tě jako kobylky! Zkus se roz­množit jako kobylky, rozmnož se jako žravý hmyz! 16 I kdy­by tvých kup­ců bylo sebevíc, ještě víc než hvězd na nebi, jak ko­bylky se vy­líhnou a uletí. 17 Tví dvořané jsou jak žravý hmyz, tví úředníci se hemží v rojích. V chladný den usedají na zídky, pak ale vy­jde slun­ce a zas uletía nikdo ne­ví, kam se podě­li. 18 Asyr­ský krá­li, tví pastýři usnuli, tví hodnostáři ulehli! Po horách roz­ptýlen je tvůj lida není, kdo by je shro­máž­dil. 19 Není léku na tvé zranění, tvá rá­na už se nezhojí. Všichni, kdo o to­bě uslyší, zatleskají sa­mou radostí. Vždyť koho se ne­do­tklo­tvé us­tavičné zlo?