Bible21 › Nahum › 2

Nahum

• 1
• 2
• 3

Je rozhodnuto1 Hle, už jsou vi­dět na horách­no­hy posla dob­rých zpráv – při­chází pokoj zvěstovat. Své svátky teď, Ju­do, svěťa na­plň sli­by své. Už tě nena­padne ten zloči­nec – je be­ze­zbytku vy­hlazen! 2 Už na te­be, Ni­nive, táh­ne ničitel. Jen tu svou pevnost střež, na ces­tu po­zor dej, opásej se na bedrech, všechnu svou sílu po­sbírej! 3 Hos­po­din Jáko­bovi hrdost navrací, hrdost, jež Iz­rae­li náleží, ačkoli jej pleni­te­lé pleni­lia jeho ra­to­lesti zlá­ma­li. 4 Rudé jsou ští­ty jeho hrdinů, bojovníci v ša­tu z šarlatu. Vozy se blýs­kají oce­lív den, kdy jsou k boji hotoví, kdy se les kopí za­vlní. 5 Vozy se zběsi­le ženou v ulicích, řítí se přes náměstí, podobají se pochodním, jako bles­ky se míhají. 6 Ni­nive svo­lává své chrabré vojáky, ti se však cestou potácí, a když přispě­chají na hradby, kolem nich už je ob­léhací štít. 7 Říční stavi­dla se protrhla! Palác se roz­padá! 8 Je roz­hodnuto! Město obnaženo, do vy­hnan­ství je odvlečou. Jeho ot­ro­kyně jak ho­lu­bice pláčou, bijí se do prsou. 9 Ni­nive bývalo svěžím jezerem, teď ale všich­ni utí­kají pryč. „Stůjte pře­ce! Za­stav­te se!“ A nikdo se ne­o­točí. 10 Ber­te stříbro, ber­te zlato! Ta ne­pře­berná zásoba! Poklady v ce­lých hro­madách! 11 Zkáza! Zhou­ba! Záhuba! Odvaha je ta tam, třesou se kolena. Úzkost svírá všech­na břicha, bledá je každá tvář! 12 Kde je teď to doupě lví? Kde se je­jich mladí krmili? Kde to ob­cházel lev se lvicí a mláďaty, aniž je kdo mohl vy­plašit? 13 Lev tr­hal hojnou kořist lvíčatů­ma pro své lvice rdousil. Pelech měl plný úlovků, v doupě­ti sa­mou kořist. 14 „Hle, já jsem pro­ti tobě!“ praví Hos­po­din zástupů. „Tvé vozy spálím v ob­lacích kouře, tvá lvíča­ta spolkne meč. Vezmu ti kořist z ce­lé země, hlas tvých po­s­lů už se neozve!“