Bible21 › Efeským › 5

Efeským

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6

Děti světla1 Ja­kožto mi­lované dě­ti se řiď­te Božím příkla­dem 2 a žij­te v lás­ce, tak jako Kri­stus mi­loval nás a vy­dal sám sebe za nás jako dar a oběť příjemně vonící Bo­hu. 3 Smil­stvo, veškerá nečisto­ta a cham­tivost ať mezi vá­mi nejsou ani zmiňová­ny, jak se sluší na svaté. 4 Stejně tak není namístě sprosto­ta, hloupé řeči a dvoj­smy­s­lné narážky, ale radě­ji díkůčinění. 5 Můžete si být jis­tí, že žádný smilník ani nečis­tý nebo cham­tivý člověk (což je mod­lář) nemá dě­dictví v Kri­stově a Božím králov­ství. 6 Niko­ho nenech­te, aby vás kla­mal prázdný­mi řeč­mi, ne­boť kvů­li těm­to věcem při­chází na ne­po­s­lušné lidi Boží hněv. 7 Neměj­te s ta­kový­mi nic spo­lečného. 8 Kdy­si jste byli tmou, ale teď jste v Pánu svět­lem. Žij­te jako dě­ti svět­la, 9 ne­boť ovo­ce svět­la spočívá vž­dy v dob­ro­tě, sprave­dlnosti a prav­dě. 10 Roz­lišuj­te, co se líbí Pánu; 11 neúčastně­te se ne­plodných skutků tmy, ale radě­ji je od­haluj­te. 12 Vž­dyť o tom, če­ho se po­tají do­pouštějí, je han­ba i jen mlu­vit. 13 Všech­no, co je vy­sta­veno světlu, však vy­chází naje­vo 14 a všech­no, co vy­chází naje­vo, se stává jasným. Pro­to se říká: „Probuď se, ty, kdo spíš, vstaň z mrt­vý­cha za­září ti Kristus!“ 15 Peč­livě dbej­te na to, jak ži­jete: ne­chovej­te se jako hlupáci, ale jako moud­ří li­dé. 16 Vy­užívej­te svěřený čas, pro­tože doba je zlá. 17 Nežij­te v ne­vědo­mosti, ro­zuměj­te Pánově vů­li. 18 Ne­opíjej­te se vínem (což vede k pro­stopášnosti), ale ne­chávej­te se na­plnit Du­chem. 19 Pro­mlou­vej­te k sobě navzájem v žal­mech, chvalo­z­pěvech a du­chovních písních; svým srd­cem zpívej­te a hraj­te Pánu. 20 Vž­dycky za všech­no dě­kuj­te Bohu a Otci ve jménu naše­ho Pá­na Ježíše Krista. Pán nikomu nestraní21 Z úcty ke Kri­stu se pod­dávej­te jedni druhým. 22 Manželky, pod­dávej­te se svým mužům jako Pánu. 23 Muž je hlavou své že­ny, jako je Kri­stus hlavou církve, která je jeho tělem a on jejím za­chrán­cem. 24 Jako se tedy církev pod­dává Kri­stu, tak ať se i manželky vž­dy pod­dávají svým mužům. 25 Muži, mi­lu­j­te své že­ny, tak jako Kri­stus mi­loval církev. On vy­dal sám sebe za ni, 26 aby ji po­svě­til očistnou kou­pe­lí svého slova, 27 aby ji před se­bou po­stavil jako slavnou církev bez jakéko­li po­skvr­ny a vrás­ky, aby byla svatá a bez úho­ny. 28 Stejně tak mu­sí muži mi­lovat své že­ny jako svá vlastní tě­la. Kdo mi­lu­je svou ženu, mi­lu­je sám se­be. 29 Nikdo nikdy neměl své vlastní tělo v nenávisti, ale každý je živí a opatruje, tak jako Kri­stus svou církev. 30 Jsme pře­ce údy jeho tě­la. 31 „Pro­to muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manžel­ce, aby se ti dva sta­li jedním tělem.“ 32 Toto je ve­liké tajem­ství; já však mluvím o Kri­stu a o církvi. 33 Ať ovšem každý jednot­livý z vás mi­lu­je svou manželku jako sám se­be. A že­na ať má svého manže­la v úctě.