Bible21 › Rút › 2

Rút

• 1
• 2
• 3
• 4

Nečekaná laskavost1 No­emi mě­la příbuzného z manže­lovy stra­ny, zna­meni­tého muže z Eli­me­le­chova ro­du; jmenoval se Boáz. 2 Moábka Rút se jednou No­emi ze­pta­la: „­Moh­la bych jít na pole sbírat kla­sy za někým, kdo mi to dovolí?“ „Jdi, má dcero,“ od­po­vědě­la No­emi. 3 Šla te­dy, a když přiš­la na po­le, paběr­kova­la za žen­ci. (A ten díl pole náhodou patřil tomu Boázovi z Eli­me­le­chova ro­du.) 4 Vtom z Bet­lé­ma přišel Boáz. „Hos­po­din s vámi!“ pozdravil žence. „Hospodin ti žehnej!“ od­po­vědě­li mu. 5 „Čí je ta dívka?“ ze­ptal se Boáz svého služebníka, který měl na sta­rosti žen­ce. 6 Služebník mu ře­kl: „To je ta mladá Moábka, která přiš­la s No­emi z moáb­ského kraje. 7 Pta­la se: ‚­Moh­la bych jít za žen­ci a paběr­kovat mezi snopy?‘ Co přiš­la, je na no­hou, od rá­na až do­teď, jen na chvilku si odpočala.“ 8 Boáz tedy Rút os­lovil: „Po­s­lyš, dce­ro, ne­choď paběr­kovat na jiné po­le. Ne­od­cházej od­sud, ale drž se u mých děveček. 9 Sle­duj, kde bu­dou na poli sklízet, a choď za ni­mi. Služebníkům přikážu, ať se tě ani ne­do­tknou. Když bu­deš mít žízeň, jdi k nádobám a na­pij se vo­dy, kte­rou služebníci načerpali.“ 10 Rút padla na tvář a poklo­ni­la se až k zemi se slovy: „Če­mu vděčím za tu las­kavost, že se ke mně znáš? Vž­dyť jsem cizinka.“ 11 Boáz jí od­po­věděl: „S­lyšel jsem, co všech­no jsi po smrti svého muže uděla­la pro svou tchy­ni a že jsi opusti­la svého ot­ce, matku i rodnou zem a ode­š­la k li­du, který jsi před­tím ne­zna­la. 12 Kéž ti Hos­po­din za tvůj sku­tek odplatí! Kéž tě hojně odmění Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le, pod je­hož kříd­la ses přiš­la skrýt.“ 13 „Jsi ke mně tak las­kavý, pane,“ od­vě­ti­la. „Po­těšil jsi mě a mlu­vil jsi ke své služebnici přívě­tivě, přestože ani ne­pa­třím k tvým služebným.“ 14 Když pak přišel čas k jídlu, ře­kl jí Boáz: „Po­jď sem, vez­mi si chle­ba a namáčej si sous­ta ve víně.“ Přisedla si tedy k žen­cům, a když jí podal pražené zrní, jedla do sytosti a ještě jí zbylo. 15 Po­tom šla znovu paběr­kovat a Boáz svým služebníkům přikázal: „Nech­te ji sbírat mezi snopy, ne­braň­te jí. 16 Naopak, vy­tahuj­te kla­sy ze snopů a ne­chávej­te je pro ni. Jen ať sbírá, ne­okři­kuj­te ji!“ 17 A tak na tom poli paběr­kova­la až do veče­ra. Co na­sbíra­la, po­tom vy­mlá­ti­la a byla toho ce­lá efa ječ­mene. 18 Rút si jej odnes­la do měs­ta a ukáza­la své tchy­ni, ko­lik toho na­sbíra­la. Vza­la také, co jí zbylo po jídle, a nabíd­la jí. 19 „Kde jsi dnes sbírala?“ ze­pta­la se jí tchyně, „kde jsi to pracova­la? Ať je požeh­nán, kdo se tě ujal!“ „Pracovala jsem dnes u muže jménem Boáz.“ od­po­vědě­la Rút své tchy­ni. 20 Na to No­emi řek­la: „Hos­po­din mu žeh­nej! Ne­odmí­tl pro­kázat las­kavost živým ani mrtvým!“ A do­da­la: „­Ten muž je je­den z našich blízkých příbuzných.“ 21 Moábka Rút vy­právě­la dál: „Ře­kl mi dokon­ce: ‚Drž se mých služebníků, dokud ne­sk­li­dí ce­lou moji úrodu.‘“ 22 No­emi své snaše Rút od­po­vědě­la: „Dobře, že bu­deš cho­dit s jeho děveč­ka­mi, dce­ro. Na jiném poli by ti někdo mohl ublížit.“ 23 Rút se tedy drže­la Boázových děveček a paběr­kova­la, dokud ne­s­konči­la sklizeň ječ­mene a pšenice. A zůstáva­la dál se svou tchyní.