Bible21 › Deuteronomium › 25

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

1 Když mezi lid­mi vznikne spor, ať se jdou ne­chat roz­sou­dit k sou­du. Soud­ci ať zjednají právo to­mu, kdo je v právu, a viníka ať od­soudí. 2 Za­s­louží-li si viník bičování, soud­ce jej dá po­ložit a zbičovat pod svým do­hle­dem to­lika rana­mi, ko­lik si za­s­louží. 3 Ne­chá mu dát čtyřicet ran, ne víc. Kdy­by to­tiž tvůj bra­tr do­stal při bičování více ran, byl by před te­bou zne­vážen. 4 Mlátící­mu do­bytčeti ne­dáš náhu­bek. Ochrana vdovy5 Když bu­dou bratři byd­let po­spo­lu a je­den z nich zemře, aniž by měl sy­na, ne­pro­vdá se že­na ze­s­nulého ven z ro­di­ny, za cizího muže. Ať se s ní spo­jí její švagr; ten ať si ji vez­me za ženu, aby splnil švag­rov­s­kou po­vinnost. 6 Prvo­ro­zený, je­hož mu po­rodí, pak po­ne­se jméno ono­ho ze­s­nulého bra­t­ra, aby jeho jméno ne­vy­mize­lo z Iz­rae­le. 7 Když si ten muž ne­bu­de chtít svou švag­rovou vzít, půjde švag­rová ke stařešinům do městské brá­ny a řekne: „Můj švagr odmítá své­mu brat­ru vzbu­dit po­tom­stvo v Iz­rae­li. Ne­chce vůči mně splnit svou švag­rov­s­kou povinnost!“ 8 Stařeši­nové měs­ta jej tedy před­vo­lají a pro­mluví s ním. Bude-li stát na svém a řekne: „Ne­chci si ji vzít“, 9 přistoupí k ně­mu jeho švag­rová a před zra­ky stařešinů mu zuje z nohy san­dál, plivne mu do tváře a pro­hlásí: „To si za­s­louží muž, který ne­chce zbu­dovat ro­di­nu svého bratra!“ 10 Jeho ro­di­na pak bude v Iz­rae­li známá pod jménem „Ro­di­na vy­zutého“. Další zákony11 Když se bu­dou muži prát, může se stát, že manželka jedno­ho přistoupí, aby svého muže uchráni­la před tím, který ho bi­je. Pokud vztáh­ne ruku a chytí jej za při­ro­zení, 12 pak jí bez mi­losti usekni dlaň. 13 Neměj ve váčku dvo­jí závaží, jedno těžší a jedno lehčí. 14 Neměj doma dvo­jí mí­ru, jednu větší a jednu menší. 15 Měj na­prosto po­ctivé závaží a na­prosto po­ctivou mí­ru. Pak bu­deš dlouho živ na ze­mi, kte­rou ti dává Hos­po­din, tvůj Bůh. 16 Kdoko­li to­tiž činí tyto věci, kdoko­li se do­pouští křiv­dy, je před Hos­po­di­nem, tvým Bo­hem, ohavný! 17 Pa­ma­tuj, co ti pro­ve­dl Amalek na vaší cestě z Egyp­ta: 18 Aniž se bál Bo­ha, přepa­dl tě na cestě, když jsi byl ná­mahou vy­čerpán, a po­bil tvůj zadní voj, všech­ny, kdo pro sla­bost zůstáva­li po­za­du. 19 Až ti Hos­po­din, tvůj Bůh, dá odpoči­nout ode všech okolních ne­přá­tel, až ob­sadíš ze­mi, kte­rou ti dává za dě­dictví, teh­dy mu­síš vy­hla­dit Amale­kovu památku pod ne­bem. Ne­za­po­meň!