Bible21 › Deuteronomium › 2

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

Čtyřicet let na poušti1 Po­tom jsme se ob­rá­ti­li a táh­li jsme na poušť směrem k Rudé­mu moři, jak mi Hos­po­din ře­kl, a dlouhou dobu jsme ob­cháze­li po­hoří Seír. 2 Hos­po­din mi ře­kl: 3 „Už jste to po­hoří ob­cháze­li dost dlouho; ob­rať­te se na se­ver. 4 Lidu pak přikaž: Pro­chází­te územím svých bratří, synů Ezauových, byd­lících na Seí­ru. Bu­dou se vás bát, ale vy si dávej­te dob­rý po­zor. 5 Ne­bo­juj­te s ni­mi, ne­boť vám z je­jich země ne­dám ani šlépěj. Po­hoří Seír jsem to­tiž dal do vlastnictví Ezauovi. 6 Za jídlo, které sní­te, i za vo­du, kte­rou vy­pi­jete, jim pro­to za­platí­te stříbrem. 7 Hos­po­din, tvůj Bůh, ti pře­ce žeh­nal při veškerém tvém počínání. Zná tvé putování touto ve­likou pouští. Už čtyřicet let je Hos­po­din, tvůj Bůh, s te­bou a nic ti nescházelo.“ 8 A tak jsme obeš­li své bra­t­ry, syny Ezauovy, byd­lící na Seí­ru. Vy­hnu­li jsme se cestě přes pláň Arava, jež vede od Ei­la­tu a Ecjon-ge­be­ru, a vy­da­li se cestou přes moáb­s­kou poušť. 9 Hos­po­din mi ře­kl: „Neútoč na Moáb­ské a ne­bo­juj s ni­mi. V je­jich zemi ti ne­dám žádné vlastnictví, ne­boť Ar jsem určil do vlastnictví synům Lotovým.“ 10 (Původně tam byd­le­li Emej­ci, silný a početný lid, vy­soký jako Ana­kov­ci. 11 Stejně jako Ana­kov­ci se i oni počíta­li za Refaj­ce, ale Moábští je na­zýva­li Emej­ci. 12 Na Seí­ru zase původně byd­le­li Cho­rej­ci, ale synové Ezauovi je vy­hna­li, vy­hla­di­li je a usa­di­li se na je­jich místě, jako to uči­nil Iz­rael se svou vlastní zemí, kte­rou jim dal Hos­po­din.) 13 Přikázal: „Vzhů­ru, pře­kroč­te po­tok Zered!“ a tak jsme pře­kroči­li po­tok Ze­red. 14 Naše putování od Ká­deš-barné po pře­kročení po­toku Ze­red trvalo třicet osm let. Ce­lé to poko­lení bo­jovníků me­zi­tím v tá­boře až do po­sledního vy­mře­lo, jak jim Hos­po­din přísahal. 15 Ruka Hos­po­di­nova byla vskutku pro­ti nim a až do po­sledního je vy­mý­ti­la z tá­bo­ra. 16 Všich­ni bo­jovníci z lidu až do po­sledního vy­mře­li. 17 Hos­po­din mi ře­kl: 18 „Dnes pro­cházíš moáb­ským územím u měs­ta Ar 19 a blížíš se k Amon­cům. Neútoč na ně a ne­bo­juj s ni­mi. V zemi Amon­ců ti ne­dám žádné vlastnictví, ne­boť jsem ji určil do vlastnictví synům Lotovým.“ 20 (I toto území bývá počítáno k zemi Refaj­ců. Původně tam byd­le­li Refaj­ci – Amon­ci je ovšem na­zýva­li Za­mzum­ci – 21 mo­hutný a početný lid, vy­soký jako Ana­kov­ci. Hos­po­din je však před nimi vy­hla­dil, takže je vy­hna­li a usa­di­li se na je­jich místě. 22 To­též uči­nil pro syny Ezauovy byd­lící na Seí­ru, když před nimi vy­hla­dil Cho­rej­ce, takže je vy­hna­li a usa­di­li se na je­jich místě, kde jsou až dodnes. 23 Avij­ce, byd­lící v osadách v oko­lí Ga­zy, zase vy­hla­di­li Kaftorští. Ti přiš­li z Kré­ty a usa­di­li se na je­jich místě.) Porážka krále Sichona24 „Vzhů­ru! Jdě­te dál a pře­kroč­te po­tok Arnon! Po­hleď, dal jsem do tvé ruky cheš­bon­ského krále, Emo­rej­ce Si­cho­na, i jeho zem. Za­čni ji ob­sazovat, dej se s ním do bo­je! 25 Dnes za­čínám na náro­dy pode vším ne­bem pouštět strach a hrů­zu z te­be. Až o to­bě us­lyší, bu­dou se před te­bou třást a chvět se úzkostí.“ 26 Teh­dy jsem z pouště Ke­de­mot vy­s­lal k Si­cho­novi, krá­li Cheš­bo­nu, po­s­ly s nabídkou mí­ru: 27 „Ch­těl bych pro­jít tvou zemí. Půjdu jen a jen po cestě, ne­u­chýlím se od ní na­pravo ani nale­vo. 28 Po­travu k jídlu i vodu k pi­tí od tebe koupím za peníze. Chtěl bych jen pěšky pro­jít tak, 29 jak mi to dovo­li­li synové Ezauovi byd­lící na Seí­ru i Moábští v Aru. Po­tom přejdu Jordán do země, kte­rou nám dává Hos­po­din, náš Bůh.“ 30 Cheš­bon­ský král Si­chon nás však nene­chal pro­jít svým územím. Hos­po­din, tvůj Bůh, to­tiž po­sí­lil jeho hrdost a od­hod­lání, aby jej pak vy­dal do tvé ru­ky, jak je tomu dodnes. 31 Hos­po­din mi ře­kl: „Po­hleď, už to za­číná! Vy­dávám ti Si­cho­na i jeho zem. Za­čni si ji pod­maňovat a ob­saď ji.“ 32 Si­chon se vším svým li­dem pro­ti nám vy­táhl do boje v Jahce. 33 Hos­po­din, náš Bůh, nám ho však vy­dal, takže jsme ho po­razi­li i s jeho syny a se vším jeho li­dem. 34 Tenkrát jsme do­by­li všech­na jeho měs­ta. Každé z nich jsme vy­hla­di­li jako pro­klaté včetně mužů, žen i dětí. Niko­ho jsme nene­cha­li naživu. 35 Z do­bytých měst jsme si ro­ze­b­ra­li do­by­tek a kořist. 36 Od Aro­eru na bře­hu po­toka Arnon a od měs­ta v údo­lí až po Gi­leád ne­bylo tvrze, která by před ná­mi ob­stá­la. Hos­po­din, náš Bůh, nám je všech­ny dal. 37 Ne­při­blížil ses ale k zemi Amon­ců, k oko­lí po­toka Jabok, k městům v horách a vůbec k niče­mu, co Hos­po­din, náš Bůh, za­kázal.