Bible21 › Deuteronomium › 15

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

Rok promíjení dluhů1 Každý sedmý rok bu­deš pro­míjet dluhy. 2 Pro­míjení dluhů se bude dít tak­to: Každý věři­tel pro­mi­ne své­mu bližní­mu, co mu osobně půjčil. Ne­bu­de to od svého bližního, to­tiž od svého bra­t­ra, vy­máhat, ne­boť je vy­hlášeno Hos­po­di­novo pro­míjení dluhů. 3 Od cizin­ce dluh vy­máhat smíš, ale co máš u svého bra­t­ra, to mu osobně pro­mi­neš. 4 Jen ať u tebe nikdo není chudý! Hos­po­din, tvůj Bůh, ti bo­hatě požeh­ná v ze­mi, kte­rou ti dává za dě­dictví, abys ji ob­sa­dil. 5 Mu­síš jen be­dlivě po­s­lou­chat Hos­po­di­na, svého Bo­ha, a peč­livě do­držovat všech­na tato přikázání, která ti dnes udílím. 6 Hos­po­din, tvůj Bůh, ti pak požeh­ná, jak ti slí­bil: bu­deš moci půjčovat mno­hým národům, ale sám si ne­vy­půjčíš a bu­deš ovládat mno­hé náro­dy, ale tebe ne­ovládnou. 7 Bude-li u tebe někdo chudý (kterýko­li tvůj bra­tr v kterémko­li městě v ze­mi, již ti dává Hos­po­din, tvůj Bůh), pak před svým chudým bra­t­rem ne­zatvrzuj srd­ce a ne­odpírej mu po­moc. 8 Naopak, ochotně mu nabídni po­moc a půjč mu, co ve své nou­zi po­tře­buje. 9 Měj se na po­zo­ru, abys v srd­ci ne­choval ničemnou myšlenku: „Blíží se sedmý rok, rok pro­míjení dluhů…“ Hleděl-li bys na svého bra­t­ra la­kotně a nic mu ne­dal, vo­lal by kvů­li to­bě k Hos­po­di­nu a ty bys měl hřích. 10 Dávej ochotně, ne­pouštěj si do srd­ce la­ko­tu! Hos­po­din, tvůj Bůh, pak požeh­ná veške­rou tvou práci a vše, k če­mu při­ložíš ru­ku. 11 A pro­tože v zemi nikdy ne­přestanou být chudí, přikazu­ji ti: „O­chotně nabízej po­moc své­mu brat­ru – to­mu, kdo je ve tvé zemi chudý a potřebný.“ 12 Když se ti tvůj bra­tr, ať Hebrej či Hebrej­ka, pro­dá do ot­ro­ctví, od­s­louží u tebe šest let, ale sedmého roku jej pro­pustíš na svo­bo­du. 13 Až ho bu­deš pro­pouštět na svo­bo­du, nenech jej ode­jít s prázdnou. 14 Štědře ho ob­da­ruj ze svého stáda, hum­na i lisu. Podělíš se s ním o vše, čím ti Hos­po­din, tvůj Bůh, požeh­nal. 15 Pa­ma­tuj, že jsi v egyptské zemi sám byl ot­rokem, ale Hos­po­din, tvůj Bůh, tě vy­kou­pil. Pro­to ti to dnes přikazu­ji. 16 Řekne-li ti však: „Ne­o­de­jdu od te­be", pro­tože mi­lu­je tebe i tvou ro­di­nu a je mu u tebe dobře, 17 pak vez­meš šídlo, na dveřích mu jím pro­bodneš ucho a zůstane ve službě navž­dy. To­též uděláš, půjde-li o tvou děvečku. 18 Ať ti není za­těžko pro­pustit jej na svo­bo­du – vž­dyť se ti za těch šest let vy­pla­til dva­krát více než­li ná­deník! Hos­po­din, tvůj Bůh, ti pak požeh­ná ve všem, co děláš. Zasvěcení prvorozených19 Každého prvo­ro­zeného sam­ce ze svého sko­tu a bravu za­svěť Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu. Prvo­ro­zeného býčka ne­používej k práci a prvo­ro­zeného beránka ne­stříhej. 20 Každý rok je se svou ro­di­nou sněz před Hos­po­di­nem, svým Bo­hem, na místě, které si Hos­po­din vy­vo­lí. 21 Bude-li však na něm nějaká vada – bude-li kul­havý, slepý nebo s ji­nou vážnou va­dou – ne­smíš ho obětovat Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu. 22 Můžeš jej sníst ve svém městě, tak jako gaze­lu či je­le­na, ať jsi čis­tý nebo nečis­tý. 23 Jen ne­jez jeho krev – nech ji vy­téci na zem jako vo­du.