Bible21 › 2. Letopisů › 30

2. Letopisů

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36

Hod beránka1 Po­tom Eze­chiáš ne­chal roz­hlá­sit po ce­lém Iz­rae­li a Jud­s­ku (na­psal to­tiž do­pi­sy také do Efrai­ma i Mana­se­se), ať při­jdou do Hos­po­di­nova chrá­mu v Je­ruzalémě slavit Hos­po­di­nu, Bohu Iz­rae­le, Hod beránka. 2 Král se to­tiž s hodnostáři a s ce­lou je­ruzalém­s­kou ob­cí do­ho­dl, že oslaví Hod beránka v druhém měsíci, 3 pro­tože ho ne­moh­li uspořádat v patřičný čas, ne­boť ještě ne­bylo po­svěceno dost kněží a lid se ještě ne­shro­máž­dil do Je­ruzalé­ma. 4 Ta­kové řešení se lí­bi­lo krá­li i ce­lé ob­ci. 5 Pro­to roz­hod­li, že dají pro­vo­lat po ce­lém Iz­rae­li od Beer-še­by až po Dan, ať při­jdou do Je­ruzalé­ma slavit Hos­po­di­nu, Bohu Iz­rae­le, Hod beránka. Dlouho jej to­tiž ne­slavi­li, jak je pře­depsáno. 6 Na králův roz­kaz tedy do ce­lého Iz­rae­le a Jud­s­ka vy­razi­li po­s­lové s tím­to do­pi­sem od krále a jeho hodnostářů: „Synové Iz­rae­le, vrať­te se k Hos­po­di­nu, Bohu Abraha­ma, Izáka a Iz­rae­le! On se pak vrátí k vám, po­zůstatkům uniklým z moci asyr­ských králů. 7 Ne­buď­te jako vaši ot­cové a bratři, kteří zra­di­li Hos­po­di­na, Boha vašich ot­ců, a ze kterých udělal od­strašující příklad, jak sami vi­dí­te. 8 Ne­buď­te už tvrdošíjní jako vaši ot­cové. Pod­dej­te se Hos­po­di­nu a po­jď­te do jeho sva­tyně, kte­rou po­svě­til navěky! Služ­te Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu, a on od vás od­vrátí svůj planou­cí hněv. 9 Pokud se vrátí­te k Hos­po­di­nu, vaši bratři a synové do­jdou u svých vězni­te­lů sli­tování a vrátí se do této země. Hos­po­din, váš Bůh, je pře­ce mi­lostivý a sou­citný. Pokud se k ně­mu vrátí­te, ne­odmítne vás!“ 10 Po­s­lové tedy pro­cháze­li ce­lý kraj Efraim a Mana­ses od měs­ta k měs­tu až k Za­bulo­nu, ale byli jen k po­smě­chu a po­hrdání. 11 Něk­teří z Aše­ra, Mana­se­se a Za­bulo­na se ale pokoři­li a přiš­li do Je­ruzalé­ma. 12 Na Ju­dovi ovšem spoči­nu­la Boží ru­ka, aby jedno­my­s­lně splni­li, co jim král a hodnostáři pod­le Hos­po­di­nova slova přikáza­li. 13 Do Je­ruzalé­ma se shro­máž­di­lo množství li­du, aby se ve druhém měsíci zúčastni­li Slavnosti ne­kvašených chle­bů. Ce­lé to ve­liké množství 14 nejdříve zboři­lo je­ruzalém­ské ol­táře, od­strani­li také všech­ny ka­di­dlové ol­táříky a na­háze­li je do po­toka Ki­dron. 15 Čtrnáctý den druhého měsíce po­razi­li ve­liko­nočního beránka. Kněží a levi­té se za­stydě­li, po­svě­ti­li se a při­nes­li do Hos­po­di­nova chrá­mu zápalné obě­ti. 16 Za­uja­li svá mís­ta, jak jim to určoval Zákon Božího muže Mo­jžíše. Kněží kropi­li ol­tář krví, kte­rou jim levi­té podáva­li. 17 Mno­zí ve shro­máždění ale ne­by­li po­svěceni. Za všech­ny nečis­té pro­to za­bíje­li je­jich ve­liko­noční beránky levi­té, aby je po­svě­ti­li Hos­po­di­nu. 18 Mno­zí z Efrai­ma, Mana­se­se, Isa­cha­ra i Za­bulo­na se ne­očisti­li, ale přesto jedli ve­liko­nočního beránka, ačko­li to ne­bylo pod­le předpisů. Eze­chiáš se to­tiž za ně mod­lil: „Kéž dob­ro­tivý Hos­po­din očis­tí 19 každého, kdo se v srd­ci roz­ho­dl hledat Boha – Hos­po­di­na, Boha svých ot­ců – ačko­li nejsou čis­tí pod­le předpisů svatyně.“ 20 Hos­po­din pak Eze­chiáše vy­s­lyšel a lid uz­dravil. 21 Synové Iz­rae­le shro­máždění v Je­ruzalémě pak s ve­likou ra­dostí slavi­li sed­mi­denní Slavnost ne­kvašených chle­bů. Kněží a levi­té každý den chvá­li­li Hos­po­di­na zvučný­mi nástro­ji za­svěcený­mi Hos­po­di­nu. 22 Eze­chiáš také vy­jádřil uznání všem levi­tům za ve­likou svědo­mi­tost, s ja­kou slouži­li Hos­po­di­nu. Po sedm dní jedli své určené podíly, přináše­li pokojné obě­ti a dě­kova­li Hos­po­di­nu, Bohu svých ot­ců. 23 Ce­lé shro­máždění se pak shod­lo, že bu­dou pokračovat ještě dalších sedm dní, a tak ra­dostně slavi­li ještě sedm dní. 24 Jud­ský král Eze­chiáš to­tiž shro­máždění věnoval 1 000 býčků a 7 000 ov­cí a koz. Hodnostáři pak věnova­li 1 000 býčků a 10 000 ov­cí a koz. Po­svě­ti­lo se ve­liké množství kněží 25 a ce­lé jud­ské shro­máždění se ra­dovalo spo­lu s kněží­mi a levi­ty, se vše­mi příchozí­mi z Iz­rae­le i se vše­mi cizin­ci, ať už do­razi­li z iz­rael­ské země ane­bo byd­le­li v Jud­s­ku. 26 V Je­ruzalémě za­vlád­la ne­smírná ra­dost, ne­boť od dob iz­rael­ského krále Šalo­mou­na, syna Davi­dova, město nic podobného ne­zaži­lo. 27 Kněží a levi­té na­ko­nec vsta­li, aby lidu požeh­na­li. Bůh je vy­s­lyšel a je­jich mod­lit­ba do­sáh­la ne­be, jeho svatého příbytku.