Bible21 › 2. Letopisů › 24

2. Letopisů

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36

Joaš, král judský1 Jo­aš se stal králem v sed­mi letech a kraloval v Je­ruzalémě čtyřicet let. Jeho matka se jmenova­la Ci­bia a byla z Beer-še­by. 2 Po ce­lý život kněze Jo­ja­dy dělal Jo­aš, co je v Hos­po­di­nových očích správné. 3 Jo­ja­da mu našel dvě manželky a on s nimi měl syny a dce­ry. 4 Po nějaké době se Jo­aš roz­ho­dl obnovit Hos­po­dinův chrám. 5 Shro­máž­dil tedy kněze a levi­ty a ře­kl jim: „Ro­zejdě­te se do jud­ských měst a vy­bírej­te od ce­lého Iz­rae­le každo­roční obnos stříb­ra na opravu chrá­mu naše­ho Bo­ha. Po­spěš­te si s tím.“ Levi­té ale ne­spě­cha­li. 6 Král si tedy za­vo­lal před­sta­veného Jo­ja­du a otázal se: „Pro­č ses ne­po­sta­ral, aby levi­té při­nes­li z Jud­s­ka a z Je­ruzalé­ma daň pře­depsanou Hos­po­di­novým služebníkem Mo­jžíšem, to­tiž daň iz­rael­ského shro­máždění pro Stan svědectví?“ 7 (Stou­pen­ci té hanebné Ata­lie to­tiž pro­nik­li do Božího chrá­mu a ze všech po­svátných předmětů Hos­po­di­nova chrá­mu na­děla­li baaly.) 8 Na králův roz­kaz pak vy­ro­bi­li truh­lici, kte­rou po­stavi­li před bránu do Hos­po­di­nova chrá­mu. 9 V Jud­s­ku i v Je­ruzalémě dali pro­vo­lat, ať všich­ni při­ne­sou daň, kte­rou Boží služebník Mo­jžíš pře­depsal Iz­rae­li na pouš­ti. 10 Všich­ni vůd­cové i vše­chen lid ji pak s ra­dostí přináše­li a háze­li do truh­ly, až ji na­plni­li. 11 Levi­té truh­lici pravi­delně odnáše­li do králov­ského úřa­du, kde králov­ský písař se zástup­cem nej­vyššího kněze zjisti­li množství stříb­ra. Když truh­lici vy­prázdni­li, znovu ji odnes­li a po­stavi­li na místo. Tak to děla­li den co den a vy­bra­li ve­liké množství stříb­ra. 12 Král s Jo­ja­dou je předáva­li mi­s­trům zod­po­vědným za práci na Hos­po­di­nově chrá­mu. Ti na obnovu Hos­po­di­nova chrá­mu nají­ma­li ka­meníky, tesaře spo­lu s kováři že­leza i bron­zu, aby opravova­li Hos­po­dinův chrám. 13 Mi­s­tři byli pilní, takže jim dílo rost­lo pod ruka­ma. Obnovi­li Boží chrám do původního stavu a ještě ho zpevni­li. 14 Když byli ho­tovi, při­nes­li zbylé stříbro před krále a před Jo­ja­du. Ten z něj ne­chal zho­tovit vy­ba­vení Hos­po­di­nova chrá­mu: náčiní pro službu i pro obě­ti, nádobí a další předmě­ty ze zla­ta a stříb­ra. Po ce­lý Jo­ja­dův život se v Hos­po­di­nově chrá­mu ko­naly pravi­delné obě­ti. 15 Když Jo­ja­da ze­stárl a na­plnil svůj čas, ve věku sto třiceti let zemřel. 16 Po­chova­li ho ve Městě Davi­dově mezi krá­li, pro­tože v Iz­rae­li vy­ko­nal to­lik dob­rého pro Hos­po­di­na a jeho dům. 17 Po Jo­ja­dově smrti přiš­li někdejší judští hodnostáři a klaně­li se krá­li. A král jim za­čal na­s­lou­chat. 18 Teh­dy opusti­li dům Hos­po­di­na, Boha svých ot­ců, a za­ča­li sloužit Ašeřiným kůlům a mod­lám. Tím­to pro­viněním si Juda i Je­ruzalém za­s­loužil Boží hněv. 19 Hos­po­din k nim po­sílal pro­roky, aby je navrá­ti­li k ně­mu. Va­rova­li je, ale oni ne­po­s­lou­cha­li. 20 Tenkrát se­stou­pil Boží Duch na Za­cha­ri­áše, syna kněze Jo­ja­dy. Po­stavil se před lid a pro­hlásil: „Tak praví Bůh: Pro­č přestu­pujete Hos­po­di­nova přikázání? Ne­u­spějete. Opusti­li jste Hos­po­di­na, a on opustí vás!“ 21 Oni se ale pro­ti ně­mu spik­li a na králův roz­kaz ho na nádvoří Hos­po­di­nova chrá­mu uka­menova­li. 22 Král Jo­aš ne­pa­ma­toval na od­danost, kte­rou mu pro­kazoval Za­cha­ri­ášův otec Jo­ja­da, a za­vraž­dil jeho sy­na. Ten, když umíral, ře­kl: „Hos­po­din to vi­dí a zúčtuje.“ 23 Než se rok s rokem sešel, vy­táh­lo pro­ti Jo­ašovi ara­mej­ské voj­sko. Vtrh­li do Jud­s­ka i do Je­ruzalé­ma a po­bi­li všech­ny je­jich ve­li­te­le. Veške­rou kořist ode­s­la­li da­mašské­mu krá­li. 24 Ara­mej­ské voj­sko sice při­táh­lo v malém poč­tu, ale Hos­po­din jim vy­dal do ru­kou voj­sko mno­hem větší, pro­tože Juda opustil Hos­po­di­na, Boha svých ot­ců. Když Jo­aše jaksepa­tří po­tre­sta­li, 25 od­táh­li pryč a za­ne­cha­li ho těžce zraněného. Tehdy se jeho dvořané pro­ti ně­mu spik­li, pro­tože pro­lil krev syna kněze Jo­ja­dy, a za­bi­li ho na lůžku. Když zemřel, po­chova­li ho ve Městě Davi­dově, ale ne na králov­ském po­hře­biš­ti. 26 Spik­len­ci pro­ti ně­mu byli Za­bad, syn Amonky Ši­me­at, a Je­ho­zabad, syn Moábky Ši­mrít. 27 O jeho synech, o mno­ha pro­ro­ctvích vzne­sených pro­ti ně­mu i o přestav­bě Božího chrá­mu se píše ve Výkla­du ke Knize králů. Na jeho místě pak za­čal kralovat jeho syn Amaciáš.