Bible21 › 1. Samuel › 8

1. Samuel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

Chceme krále!1 Když po­tom Sa­muel ze­stárl, us­tanovil za soud­ce v Iz­rae­li své sy­ny. 2 Jeho prvo­ro­zený syn se jmenoval Jo­el, druhý Abiáš a byli soud­ci v Beer-še­bě. 3 Ne­cho­di­li však po cestách svého ot­ce. Šlo jim o zisk, bra­li úplatky a pře­kru­cova­li právo. 4 Všich­ni stařeši­nové Iz­rae­le se teh­dy seš­li a vy­da­li se za Sa­mue­lem do Rámy. 5 „Pohleď,“ řek­li mu, „­ty už jsi starý a tví synové ne­chodí po tvých cestách. Radě­ji nám tedy us­tanov krále, ať nás vede – tak je to pře­ce u všech národů.“ 6 Když ale řek­li: „­Dej nám krále, ať nás vede,“ Sa­mue­lovi se to ne­lí­bi­lo. Mod­lil se pro­to k Hos­po­di­nu 7 a Hos­po­din Sa­mue­lovi ře­kl: „Po­s­lech­ni hlas lidu ve všem, co ti ří­kají. Ne­po­hrd­li pře­ce te­bou, ale mnou, abych ne­byl je­jich králem. 8 Přes­ně jako se chova­li ode dne, kdy jsem je vy­ve­dl z Egyp­ta, až dodnes – když mě opouště­li a slouži­li cizím bo­hům – tak se za­chova­li i k to­bě. 9 Pro­to je teď po­s­lech­ni. Důrazně je ale va­ruj a vy­lož jim, jakým způso­bem nad nimi bude král vládnout.“ 10 Sa­muel tedy po­věděl všech­na Hos­po­di­nova slova li­du, který se na něm doža­doval krále. 11 „To­to je způsob, jakým nad vá­mi bude král vládnout,“ ře­kl. „Vez­me vám sy­ny, aby mu děla­li vo­za­taje a jezd­ce a aby běha­li před jeho vo­zem. 12 Něk­teré us­tanoví za ve­li­te­le nad tisíci nebo nad pa­desá­ti, jiné ne­chá orat jeho pole a sklízet jeho sklizeň a další pro něj bu­dou vy­rábět válečnou výz­broj a vo­zovou výstroj. 13 Vez­me vám dce­ry, aby mu vaři­ly, pek­ly a připravovaly voňavky. 14 Vez­me vám nej­lepší po­le, vi­nice i olivy a roz­dá je svým dvořanům. 15 Vaši setbu i vaše vi­nice zdaní desátkem a ten roz­dá svým ko­morníkům a dvořanům. 16 Vez­me si vaše služebníky i vaše děvečky, váš nej­lepší do­by­tek i vaše os­ly, aby pracova­li pro něj. 17 Vaše ovce a kozy zdaní desátkem. I vy sami na­ko­nec bu­dete jeho ot­roky. 18 Při­jde den, kdy bu­dete naří­kat, že jste se roz­hod­li pro krále, ale Hos­po­din teh­dy vaše vo­lání nevyslyší.“ 19 Lid ale odmí­tl Sa­mue­le po­s­lech­nout. „Ne, ne!“ pro­hlási­li. „Chce­me mít nad se­bou krále. 20 Ať jsme jako všech­ny náro­dy; ať nám vládne vlastní král, ať nás ve­de, ať za nás bojuje!“ 21 Sa­muel tedy vy­s­le­chl všech­na slova lidu a ozná­mil je Hos­po­di­nu. 22 „Po­s­lech­ni je,“ od­po­věděl mu Hos­po­din; „us­tanov jim krále.“ Samuel pak Iz­rael­cům ře­kl: „Vrať­te se všich­ni domů.“