Bible21 › 1. Samuel › 24

1. Samuel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

Já na tebe nesáhnu1 Od­tud pak ode­šel a usa­dil se v pevnosti En-ge­di. 2 Když se Saul vrá­til z tažení pro­ti Fi­lištínům, bylo mu ozná­meno: „David je právě v pouš­ti En-gedi.“ 3 Saul tedy vzal tři tisíce mužů vy­braných z ce­lého Iz­rae­le a šel Davi­da s jeho muži hledat v Kamzičích skalách. 4 Cestou přišel k ovčím ohradám; byla tam jes­kyně a Saul za­šel dovni­tř, aby si ulevil. V zadních kou­tech jes­kyně ale seděl David se svý­mi muži. 5 Ti mu za­šepta­li: „Vi­díš – to je ten den, o kterém ti říkal Hos­po­din: ‚Hle, vy­dám ti tvého ne­pří­te­le do ru­kou, abys s ním udělal, co bu­deš chtít.‘ “ David tedy vstal a ne­po­zo­rovaně Saulovi uří­zl cíp pláště. 6 Po­tom ho ale trápi­lo svědo­mí, že Saulovi uří­zl ten cíp pláště, 7 a tak svým mužům ře­kl: „Chraň mě Hos­po­din, abych své­mu pánu, Hos­po­di­novu po­mazané­mu, pro­ve­dl něco ta­kového. Ne­vztáhnu na něj ruku – vž­dyť je to Hos­po­dinův pomazaný!“ 8 Tě­mi slovy David své muže za­razil a ne­dovo­lil jim Sau­la na­padnout. Saul pak vy­šel z jes­kyně a pokračoval po cestě. 9 Hned po­tom vy­šel z jes­kyně i David a za­vo­lal za Sau­lem: „Můj pane! Králi!“ Saul se ohlé­dl. David padl tváří k zemi a poklo­nil se. 10 Po­tom Saulovi ře­kl: „Pro­č po­s­lou­cháš lid­ské řeči, že se ti David snaží ublížit? 11 Po­hleď, dnes vi­díš na vlastní oči, že mi tě v té jes­ky­ni Hos­po­din vy­dal do ru­kou. Říka­li mi, ať tě za­bi­ju, ale mně tě bylo líto. Ře­kl jsem si, že na svého pá­na ne­vztáhnu ruku – vž­dyť je to Hos­po­dinův po­mazaný. 12 Podívej se, otče, jen se podívej: Mám v ruce cíp tvého pláště. Odří­zl jsem ti cíp pláště, ale ne­za­bil jsem tě. Po­hleď a uznej, že jsem ne­spá­chal žádný zločin ani zra­du. Ni­jak jsem ti ne­u­blížil, ale ty na mě číháš, abys mě připravil o život! 13 Ať mě s te­bou roz­soudí Hos­po­din. Hos­po­din ať po­mstí křiv­du, kte­rou jsi mi způso­bil, ale já na tebe ne­sáhnu. 14 Staré přís­loví říká: ‚Zlo pá­chají zločinci.‘ Já na tebe ne­sáhnu. 15 Na koho to vy­táhl král Iz­rae­le? Koho to pronásle­duješ? Mrt­vého psa, pouhou ble­chu! 16 Ať je tedy Hos­po­din naším soud­cem a roz­soudí mě s te­bou. Ať po­hlédne a ujme se mé pře a ob­hájí mě před tebou!“ 17 Když David do­mlu­vil tuto řeč k Saulovi, Saul zvo­lal: „Je to tvůj hlas, Davi­de, synu můj?“ a hla­si­tě se roz­pla­kal. 18 „Jsi sprave­dlivější než já,“ ře­kl Davi­dovi. „Vž­dyť jsi mi odplácel dob­rem, ale já jsem ti odplácel zlem. 19 Dnes jsi pro­kázal, že se mnou jednáš dobře. Hos­po­din mě vy­dal do tvých ru­kou, ale ty jsi mě ne­za­bil. 20 Když někdo na­jde svého ne­pří­te­le, copak ho ne­chá ode­jít po dob­rém? Kéž ti Hos­po­din odplatí dob­rem za to, jak ses ke mně dnes za­choval. 21 Teď už vím, že se jis­tě staneš králem a iz­rael­ské králov­ství bude v tvých ru­kou vzkvétat. 22 Pro­to mi teď přísahej při Hos­po­di­nu, že ne­vy­hladíš mé po­tom­stvo, až tu ne­bu­du, a ne­vy­mažeš mé jméno z mého ot­cov­ského rodu.“ 23 David to Saulovi odpřisáhl. Saul pak ode­šel do­mů a David se svý­mi muži vy­stou­pil do skalní pevnosti.