Bible21 › Ozeáš › 7

Ozeáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14

1 kdyko­li Iz­rae­le uzdravím, tehdy se ukazuje Efrai­mův hří­cha zloči­ny Samaří: Zabývají se podvody, do do­mů le­zou zloději, tlupy lu­pičů jsou v ulicích. 2 Vůbec si v srd­ci nepřipouštějí, že si pa­ma­tu­ji všech­ny je­jich zločiny;jejich skutky je teď obklíči­ly – vž­dyť je mám stále na očích! 3 Obšťastňují krále svý­mi zloči­nya vel­može svou lží. 4 Všich­ni jsou samí cizoložníci, rozpálené peci podobní, ve které pe­kař ani topit nemusí, než mu za­dělané těsto prokvasí. 5 V den královy slavnostivel­moži vínem roz­pálení, zmožení – a on si třese ru­kou se zrád­ci! 6 Je­jich srd­ce se podo­bají peci, zrádně se k ně­mu lísají; celou noc doutná je­jich rozlícení, ráno pak vzplane pla­me­ny. 7 Jako pec jsou všich­ni rozpálení, své vlastní vlád­ce sžírají; jejich králové se všich­ni hroutí, ke mně však ne­vo­lá žádný z nich. 8 Efraim se mísí s národy, neobrácený pe­cen je Efraim. 9 Jeho sílu stravují cizin­cia on to netuší. Hlavu mu pokrývají še­di­nya on to netuší. 10 Ačko­li pý­cha Iz­rae­le svědčí pro­ti němu, přesto se ne­vracejí k Hos­po­di­nu, své­mu Bohu, nehledají ho navzdo­ry tomu vše­mu. 11 Efraim je jako holub, hloupý a bláhový: Jednou vo­lají k Egyptu, pak zas do Asýrie běhají. 12 Kamko­li se obrátí, přehodím přes ně svo­ji síť. Pochytám je jak ptáky na nebi; ztrestám je, když us­lyším, jak se slé­tají. 13 Utek­li ode mě – běda jim! Záhuba na ně, že mě zradili! Já jsem je toužil vykoupit, oni však o mně mluví lži. 14 Ne­vo­lají ke mně ze srdcí, když na svých lůžkách kvílejí, zraňují se kvů­li vínu a obilí, ode mě se však od­vracejí. 15 Já jsem je učil a je­jich pažím dával sílu, oni se ale spik­li pro­ti mně. 16 Ob­racejí se, ale ne k Nejvyššímu, jsou jako křivý luk. Jejich vel­moži padnou mečem; protože sami tak vztekle mluvili, v Egyptě se jim vy­smějí!