Bible21 › 2. Samuel › 11

2. Samuel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

David a Batšeba1 Na jaře, když králové vy­rážejí do bo­je, po­slal David Joá­ba, aby se svý­mi vo­jáky a s ce­lým Iz­rae­lem roz­drtil Amon­ce. Ob­leh­li tedy Rabu, ale David zůstal v Je­ruzalémě. 2 Jednou pozdě odpo­ledne, když David vstal z lože a pro­cházel se po střešní te­ra­se králov­ského paláce, za­hlé­dl ze stře­chy něja­kou ženu, jak se kou­pe. Ta že­na byla pře­krásná. 3 David něko­ho po­slal, ať zjis­tí, kdo to je. Do­zvěděl se: „Je to Batše­ba, dce­ra Eli­a­mova, manželka Uri­áše Chetejského.“ 4 David si pro ni ne­chal po­slat, a když k ně­mu přiš­la, vy­spal se s ní (právě se to­tiž očisti­la od svého krvácení). Po­tom se vrá­ti­la do­mů. 5 Když ta že­na zjisti­la, že otěhotně­la, po­sla­la Davi­dovi vzkaz: „Jsem těhotná.“ 6 David vzkázal Joá­bovi: „Poš­li mi Uri­áše Chetejského.“ Joáb tedy po­slal Uri­áše za Davi­dem. 7 Když k ně­mu Uri­áš přišel, David se vy­ptával, jak se daří Joá­bovi, jak se daří lidu a jak se daří v bo­ji. 8 Po­tom Uri­ášovi ře­kl: „Za­jdi do­mů a dej si koupel.“ Jakmi­le Uri­áš opustil palác, král za ním po­slal svůj dar. 9 Uri­áš ale nešel do­mů. Ule­hl mezi služebníky svého pá­na u vcho­du do králov­ského paláce. 10 Davi­dovi bylo ozná­meno, že Uri­áš nešel do­mů. Pro­to s Uri­ášem znovu pro­mlu­vil: „Vrá­til ses pře­ce z výpravy. Pro­č nejdeš domů?“ 11 Uri­áš mu od­po­věděl: „­Boží truh­la a Iz­rael s Ju­dou zůstávají pod sta­ny; také můj pán Joáb tá­boří v poli s tvý­mi služebníky, pane – a já bych měl jít do­mů jíst a pít a spát se svou manželkou? Na tvůj život a na tvou duši, něco ta­kového bych neudělal!“ 12 David tedy Uri­ášovi ře­kl: „Zůstaň tu ještě je­den den. Ode­šlu tě až zítra.“ Toho dne tedy Uri­áš ještě zůstal v Je­ruzalémě. Na­zítří 13 si ho David za­vo­lal a jedl s ním a pil, dokud ho ne­opil. On ale večer přesto nešel do­mů. Ode­šel spát na své lehátko mezi služebníky svého pá­na. 14 David tedy ráno na­psal do­pis Joá­bovi a po­slal mu ho po Uri­ášovi. 15 V do­pise psal: „Po­stav­te Uri­áše do nejprudšího bo­je. Pak od něj od­stup­te, ať je za­sažen a zemře.“ 16 Joáb tedy při ob­léhání měs­ta po­stavil Uri­áše na místo, o kterém věděl, že tam jsou zvláště udatní bo­jovníci. 17 Když pak muži toho měs­ta vy­razi­li do boje pro­ti Joá­bovi, něk­teří z Davi­dových vo­jáků pad­li. Jedním z mrt­vých byl také Uri­áš Chetej­ský. 18 Joáb pak Davi­dovi po­slal zprávu o ce­lém průběhu bitvy. 19 Po­s­lovi dal tyto po­ky­ny: „Až krá­li vy­po­víš ce­lý průběh bitvy, 20 možná to krále po­pudí k hněvu a řekne ti: ‚Pro­č jste v boji za­š­li tak blízko k měs­tu – to ne­ví­te, že se z hra­deb střílí? 21 Kdo za­bil Abi­me­le­cha, syna Je­rub-baalova? Copak ne­zemřel, když na něj ta že­na v Te­be­cu sho­di­la z hra­deb mlýn­ský ká­men? Pro­č jste šli tak blízko ke hrad­bám? ! A teh­dy mu řekneš: ‚Také tvůj služebník Uri­áš je mrtev.‘“ 22 Po­sel tedy vy­razil, a když přišel k Davi­dovi, vy­líčil mu vše, s čím ho Joáb po­slal: 23 „Ne­přá­te­lé podnik­li pro­tiútok, vy­razi­li za ná­mi do po­le, ale my jsme je za­tlači­li zpět až k bráně. 24 Vtom za­ča­li z hra­deb střílet lučištníci a něko­lik králov­ských služebníků za­bi­li. Také tvůj služebník Uri­áš je mrtev.“ 25 David na to po­s­lu od­po­věděl: „Vyřiď Joá­bovi: ‚Už se tím netrap. Meč si jednou vy­be­re toho a jin­dy ono­ho. Za­útoč na město ještě silně­ji a zboř je.‘ Tak ho povzbuď.“ 26 Když se Uri­ášova manželka do­zvědě­la, že její muž Uri­áš je mr­tev, oplakáva­la ho. 27 Jakmi­le jí doba truch­lení skonči­la, David pro ni po­slal a ne­chal si ji přivést do­mů. Sta­la se jeho ženou a po­ro­di­la mu sy­na. To, co David pro­ve­dl, ale bylo v Hos­po­di­nových očích zlé.