Bible21 › Rút › 3

Rút

• 1
• 2
• 3
• 4

Pod křídlem pláště1 Její tchyně No­emi jí pak řek­la: „­Mu­sím ti najít do­mov, má dce­ro, abys byla šťastná. 2 Víš, že Boáz, s je­hož děveč­ka­mi jsi pracova­la, je náš příbuzný. Dnes večer bude na mlatě převívat ječ­men. 3 Vy­kou­pej se, navoň se, vez­mi si nej­lepší ša­ty a jdi za ním na mlat. Ne­dávej mu ale o sobě vědět, dokud se nenají a nena­pi­je. 4 Až si půjde leh­nout, všimni si, kde leží. Po­tom jdi, odkryj plášť po jeho boku a uleh­ni. On ti pak po­ví, co máš dělat.“ 5 „Udělám všech­no, co mi říkáš,“ od­po­vědě­la Rút. 6 Ode­š­la na mlat a uděla­la všech­no, co jí tchyně po­ra­di­la. 7 Boáz po­jedl, na­pil se a v dob­ré náladě si šel leh­nout na kraj sto­hu. Teh­dy se přikradla, odkry­la plášť po jeho boku a uleh­la. 8 Upro­střed noci pak se­bou ten muž tr­hl, pře­va­lil se – a hle, po boku mu leží že­na! 9 „Kdo jsi?“ ze­ptal se. „Tvá služebnice Rút,“ od­po­vědě­la. „Přikryj svou služebnici křídlem svého pláště, vž­dyť jsi náš příbuzný.“ 10 „Hos­po­din ti žeh­nej, dcero,“ ře­kl jí na to. „­Teď jsi pro­jevi­la ještě větší od­danost než před­tím, ne­boť jsi neš­la za mlá­den­ci – za chudý­mi ani bo­hatý­mi. 11 Pro­to se ne­boj, dce­ro. Udělám pro tebe vše, co žádáš. Každý v mém městě pře­ce ví, že jsi zna­meni­tá že­na. 12 Ano, je prav­da, že jsem příbuzný; je tu ale ještě bližší příbuzný než já. 13 Zůstaň tu přes noc. Splní-li ti zít­ra příbu­zen­skou po­vinnost, bu­diž, ať tě vy­koupí. Pokud ji ale ne­splní, pak, ja­kože je živ Hos­po­din, vy­koupím tě já. Spi až do rána.“ 14 Spa­la tedy po jeho boku až do rá­na. Dříve než by kdo mohl ro­ze­z­nat druhého, ale vsta­la, pro­tože Boáz ře­kl: „Ať se nikdo ne­do­zví, že na mlat přiš­la žena.“ 15 Ře­kl jí také: „Na­stav pláštěnku a podrž ji.“ A když ji na­stavi­la, odměřil jí šest měr ječ­mene. Když jí je naložil, ode­šel do měs­ta. 16 Když se Rút vrá­ti­la ke své tchy­ni, ta se ze­pta­la: „Jak jsi poří­di­la, dcero?“ A tak jí vy­právě­la všech­no, co pro ni ten muž udělal. 17 Na­ko­nec řek­la: „Dal mi těch­to šest měr ječ­mene se slovy: ‚Ať se ke své tchy­ni ne­vrátíš s prázdnou.‘“ 18 „Počkej, dce­ro, uvi­díš, jak to dopadne,“ řek­la jí na to No­emi. „­Ten muž ne­po­leví, dokud tu věc ještě dnes ne­dove­de do konce!“