Bible21Zjevení14

Zjevení

Píseň Beránkových paniců1 A hle, spatřil jsem Beránka, sto­jícího na hoře Si­on, a s ním sto čtyři­ačtyřicet tisíc těch, kteří mě­li na če­lech na­psané jeho jméno a jméno jeho Ot­ce. 2 Us­lyšel jsem také hlas z nebe jako zvuk mno­hých vod, jako zvuk ve­likého hro­mu. A ten zvuk, který jsem slyšel, byl jako když hu­debníci hrají na lout­ny. 3 Zpíva­li ja­ko­by novou píseň před trůnem a před tě­mi čtyř­mi bytost­mi i před tě­mi starci. Tu píseň se nikdo ne­mohl naučit, jen těch sto čtyři­ačtyřicet tisíc vy­kou­pených ze země. 4 To jsou ti, kteří se ne­po­sk­vrni­li se žena­mi, ne­boť jsou panicové. To jsou ti, kteří násle­dují Beránka, kamko­li jde; ti byli vy­kou­peni z li­dí jako prvo­ti­ny Bohu a Berán­kovi. 5 V je­jich ús­tech nemá místo lež; jsou bez va­dy. Tři andělé6 Spatřil jsem také jiného an­dě­la, letícího stře­dem ne­be, který měl věčné evange­li­um, aby je kázal obyva­te­lům země – každé­mu náro­du, kmenu, jazyku i lidu – 7 jak říká mo­cným hla­sem: „­Boj­te se Boha a vzdej­te mu chválu, ne­boť přiš­la ho­di­na jeho sou­du. Klaněj­te se To­mu, který stvořil ne­be, ze­mi, moře i pra­me­ny vod!“ 8 Za ním letěl druhý an­děl se slovy: „Padlo, padlo to ve­liké město Babylon, ne­boť na­páje­lo všech­ny náro­dy vínem svého vášnivého smilstva!“ 9 Za nimi pak letěl ještě třetí an­děl a vo­lal mo­cným hla­sem: „Klaní-li se někdo šel­mě a její­mu ob­ra­zu a při­jímá-li její zna­mení na če­lo nebo na ru­ku, 10 i ten bude pít neředěné víno Božího hněvu, které je vli­to do ka­li­chu jeho roz­hor­lení; bude trýzněn ohněm a sírou před tváří svatých an­dělů a před tváří Beránka. 11 Dým je­jich muk bude stou­pat na věky věků! Ti, kdo se klanějí šel­mě a její­mu ob­ra­zu, a kdoko­li při­jme zna­mení jejího jmé­na, ne­bu­dou mít odpoči­nutí dnem ani nocí!“ 12 Zde je za­po­tře­bí vy­trva­losti svatých, kteří se drží Božích přikázání a Ježíšovy ví­ry. 13 Po­tom jsem us­lyšel hlas z ne­be: „Piš: ‚Blaze mrt­vým, kteří od této chvíle umírají v Pánu.‘ Ano, praví Duch, ať si odpoči­nou od své ná­mahy; vž­dyť je­jich skutky je provázejí.“ Sklizeň země14 A hle, spatřil jsem bílý ob­lak a na tom ob­la­ku seděl ja­ko­by Syn člověka. Na hlavě měl zla­tou ko­ru­nu a v ruce os­t­rý srp. 15 Z chrá­mu vy­šel další an­děl a vo­lal mo­cným hla­sem na to­ho, který seděl na ob­la­ku: „Na­přáhni srp a žni, ne­boť na­deš­la ho­di­na sklizně. Sklizeň země dozrála!“ 16 Teh­dy ten, který seděl na ob­la­ku, mrš­til svůj srp na zem a země byla sklize­na. 17 Z chrá­mu, který je v ne­bi, pak vy­šel další an­děl a také on měl os­t­rý srp. 18 A od ol­táře vy­šel ještě další an­děl, který měl moc nad ohněm, a za­vo­lal mo­cným hla­sem na to­ho, který měl os­t­rý srp: „Na­přáhni svůj os­t­rý srp a skliď hroz­ny vi­nice země, ne­boť její hroz­ny dozrály!“ 19 Teh­dy ten an­děl vrhl svůj srp na zem, skli­dil víno země a vho­dil je do ve­likého lisu Božího hněvu. 20 Ten lis byl šlapán venku za měs­tem a z lisu tek­la krev až po uzdy koní na šestnáct set honů dale­ko.

Bible21Zjevení14

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček