Bible21 › Zjevení › 1

Zjevení

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22

Prolog1 Zje­vení Ježíše Krista, které mu svěřil Bůh, aby ukázal svým služebníkům, co se mu­sí brzy stát. Ukázal je skrze svého an­dě­la, kterého po­slal ke své­mu služebníku Janovi 2 a ten vy­dává svě­de­ctví o všem, co vi­děl – je to Boží slovo a svě­de­ctví Ježíše Krista. 3 Blaze to­mu, kdo č­te, i těm, kteří slyší slova to­ho­to pro­ro­ctví a drží se to­ho, co je v něm na­psáno. Ten čas je blízko. 4 Jan sed­mi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od To­ho, který je, který byl a který při­chází, a od sed­mi du­chů před jeho trůnem, 5 a od Ježíše Krista, jenž je věrný svě­dek, ten Prvo­ro­zený z mrt­vých a vlád­ce králů země. Tomu, který si nás za­mi­loval, který nás osvo­bo­dil od našich hříchů svou vlastní krví 6 a který nás uči­nil krá­li a kněží­mi své­mu Bohu a Otci – jemu buď sláva a moc na věky věků. Amen. 7 Hle, při­chází s ob­la­kya spatří ho každé oko, i ti, kdo jej probodli. Všechna poko­lení země se pro něj rozpláčí. Ano, amen. 8 „Já jsem Alfa i Omega,“ praví Pán Bůh, který je, který byl a který při­chází, ten Vše­mo­hou­cí Tvář jako slunce9 Já Jan, váš bra­tr a spo­lečník v Ježíšově soužení, králov­ství a vy­trva­losti, jsem se kvů­li Boží­mu slovu a kvů­li svě­de­ctví o Ježíši oci­tl na os­t­rově zvaném Pat­mos. 10 V den Páně jsem byl ve vy­tržení Du­cha a us­lyšel jsem za se­bou mo­cný hlas, jako zvuk polnice, 11 jak říká: „Co vi­díš, na­piš do kni­hy a poš­li sed­mi církvím: do Efesu, do Smyr­ny, do Perga­mo­nu, do Thya­tir, do Sard, do Fi­la­delfie a do Laodikeje.“ 12 Ob­rá­til jsem se te­dy, abych vi­děl ten hlas, který se mnou mlu­vil. Když jsem se ob­rá­til, spatřil jsem sedm zlatých svícnů 13 a upro­střed těch svícnů ja­ko­by Syna člověka, oděného dlouhým rou­chem a přepásaného na prsou zlatým pá­sem. 14 Vla­sy na hlavě měl bílé jako bílá vl­na, bílé jako sníh. Oči měl jako pla­men ohně, 15 nohy jako bronz rozžha­vený v peci a hlas jako zvuk mo­hutných vod. 16 V pravé ruce měl sedm hvězd a z úst mu vy­cházel os­t­rý dvoj­sečný meč. Jeho tvář záři­la jako slun­ce v po­ledne. 17 Když jsem ho spatřil, padl jsem mu k no­hám jako mrt­vý. Tu na mě po­ložil svou pravici a ře­kl: „Ne­boj se. Já jsem Ten první i po­slední, 18 ten Živý. Byl jsem mrt­vý, a hle, jsem živý na věky věků. Já mám klíče smrti i záhrobí. 19 Za­piš te­dy, co jsi vi­děl, co se děje a co se bude dít po­tom. 20 Toto je tajem­ství těch sed­mi hvězd, které jsi vi­děl v mé pravici, a těch sed­mi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou an­dělé sed­mi církví a sedm svícnů je sedm církví.“