Bible21Jakub1

Jakub

1 Ja­kub, služebník Boha a Pá­na Ježíše Krista, zdraví dvanáct poko­lení v di­aspoře. Zkoušky a pokušení2 Měj­te z toho jen ra­dost, bratři mo­ji, kdyko­li upadá­te do různých zkoušek. 3 Ví­te pře­ce, že zkoušení vaší ví­ry přináší vy­trva­lost. 4 Nech­te však vy­trva­lost do­zrát, abys­te byli doko­nalí a úplní a nic vám ne­scháze­lo. 5 Schází-li něko­mu z vás moud­rost, ať žádá Bo­ha, a ten mu ji dá – je pře­ce štědrý ke všem a bez výhrad! 6 Ať ale žádá ve víře a bez po­chybností. Kdo po­chybuje, podobá se to­tiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam. 7 Ať nikdo ta­kový nečeká, že od Pá­na něco do­stane – 8 člověk s dvoja­kou mys­lí je to­tiž ve všem ne­stálý. 9 Ať se bra­tr, který je nízko, ra­duje ze svého po­výšení 10 a bo­hatý ze svého ponížení; po­mi­ne to­tiž jako polní květ. 11 Když vy­jde slun­ce a při­jde žár, usy­chá tráva a vadne květ; ze vší té nád­he­ry nic ne­z­bývá. Právě tak uvadne bo­háč při všech svých poči­nech. 12 Blaze člověku, který pro­chází zkouškou! Až se osvědčí, získá ko­ru­nu živo­ta, kte­rou Pán za­s­lí­bil těm, kdo ho mi­lu­jí. 13 Když je však někdo pokoušen, ať nikdy neříká, že to pokušení je od Bo­ha. Jako Bůh nemůže být pokoušen zlým, tak také sám niko­ho ne­pokouší. 14 Když je někdo pokoušen, vž­dycky jej vleče a vábí jeho vlastní chtíč. 15 Chtíč, jakmi­le počne, rodí hřích a hřích, když do­spěje, plodí smrt. 16 Ne­pleť­te se, mi­lovaní bratři! 17 Všech­no dob­ré a doko­nalé je dar shů­ry od Otce svě­tel, u něhož není žádná změ­na, žádný pro­měn­livý stín. 18 Ze své vůle nás zplo­dil slovem prav­dy, abychom byli prvo­ti­nou jeho stvoření. Ryzí zbožnost19 Ví­te, mi­lovaní bratři, že každý člověk má být po­ho­tový k slyšení, ale po­malý k mlu­vení, po­malý k hněvu. 20 Lid­ský hněv pře­ce k sprave­dlnosti před Bo­hem ne­ve­de. 21 Od­hoď­te pro­to všech­nu špínu a spoustu špatnosti a s kro­tkostí při­jí­mej­te za­seté Slovo, které má moc spa­sit vaše duše. 22 Tím slovem je ale po­tře­ba se ří­dit – nenamlou­vej­te si, že mu stačí na­s­lou­chat! 23 Kdo Slovu na­s­lou­chá, ale neřídí se jím, podobá se člověku, který se vi­dí v zrca­dle, 24 ale když ode­jde, hned za­po­mene, jak vy­pa­dal. 25 Kdo však za­hlé­dl doko­nalý zákon svo­bo­dy a drží se jej, blaze jemu ve všem, co dělá! Ne­za­po­míná to­tiž, co slyšel, ale na­plňuje to skutkem. 26 Pokud si někdo mys­lí, že je zbožný, a při­tom ne­u­mí zvládnout vlastní jazyk, ten kla­me sám sebe a jeho zbožnost je k niče­mu. 27 Čis­tá a ryzí zbožnost před Bo­hem a Ot­cem je to­to: po­máhat si­ro­tkům a vdovám v je­jich nou­zi a chránit se před špínou svě­ta.

Bible21Jakub1

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček