Bible21 › Jozue › 8

Jozue

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Dobytí Aje1 Po­té Hos­po­din ře­kl Jo­zuovi: „Ne­boj se a ne­stra­chuj. Vez­mi s se­bou vše­chen bo­je­s­chopný lid a vy­táhni pro­ti Aji. Po­hleď, dal jsem ti do ru­kou aj­ského krále a jeho lid i s je­jich měs­tem a územím. 2 S Ajem i s jeho králem naložíš stejně, jako jsi naložil s Je­ri­chem a s jeho králem. Ukořis­těné zboží a do­by­tek si ale můžete ne­chat pro se­be. Vza­du za měs­tem si pro­ti ně­mu na­chys­tej zálohu.“ 3 Jo­zue se tedy se vším bo­je­s­chopným li­dem při­chys­tal vy­táhnout pro­ti Aji. Vy­bral třicet tisíc udatných bo­jovníků a vy­pravil je v noci 4 s roz­kazem: „Dávej­te po­zor! Bu­dete vza­du za měs­tem číhat v zálo­ze. Ne­buď­te od měs­ta moc dale­ko. Všich­ni buď­te připra­veni. 5 Já a vše­chen lid, který bude se mnou, se za­tím při­blíží­me k měs­tu. Vy­táhnou pro­ti nám jako prve a my se dá­me na útěk. 6 Vy­dají se za ná­mi, a tak je od­láká­me od měs­ta. Řeknou si to­tiž: ‚Utí­kají před ná­mi jako prve.‘ Bu­de­me tedy před nimi utí­kat 7 a vy za­tím vy­razí­te ze zálo­hy, ob­sadí­te město a Hos­po­din, váš Bůh, vám je vy­dá do ru­kou. 8 Až se měs­ta zmo­cní­te, za­pálí­te ho; za­chová­te se pod­le Hos­po­di­nova slova. Drž­te se mých příkazů.“ 9 Vy­s­láni Jo­zuem se tedy šli ukrýt do zálo­hy a za­uja­li místo mezi Bet-elem a Ajem, na západ od Aje. Té noci Jo­zue zůstal upro­střed li­du. 10 Brzy ráno Jo­zue se­bral lid a spo­lu se stařeši­ny Iz­rae­le se vy­dal v jeho če­le pro­ti Aji. 11 Vše­chen bo­je­s­chopný lid táhl s ním. Když tam do­razi­li, za­míři­li pří­mo před město a utá­boři­li se na se­ver od Aje. Mezi nimi a Ajem byla rokle. 12 Jo­zue vzal asi pět tisíc mužů a umístil je jako zálo­hu mezi Bet-elem a Ajem, na západ od měs­ta. 13 Hlavní voj lidu tedy stál se­verně od měs­ta, zadní voj pak západně od měs­ta. Té noci Jo­zue se­stou­pil do údo­lí. 14 Jakmi­le to spatřil aj­ský král, on i vše­chen lid, obyva­te­lé toho měs­ta, vy­razi­li brzy ráno na stanoviště před plání Arava, k bitvě pro­ti Iz­rae­li. Král ovšem ne­věděl, že na něj za měs­tem číhá zálo­ha. 15 Jo­zue s ce­lým Iz­rae­lem před­stíra­li porážku a utíka­li směrem k pouš­ti. 16 Vše­chen lid ve městě byl zburcován, aby je pronásledova­li. Hna­li se za Jo­zuem, a tak se ne­cha­li od­lá­kat od měs­ta. 17 V Aji a Bet-elu ne­zůstal nikdo, kdo by ne­vy­razil za Iz­rae­lem. Ne­cha­li město otevřené a pronásledova­li Iz­rael. 18 Teh­dy Hos­po­din ře­kl Jo­zuovi: „Na­přáhni šavli, kte­rou máš v ru­ce, pro­ti Aji, ne­boť je dám do tvých rukou.“ Jo­zue tedy na­přáhl šavli ve své ruce pro­ti Aji. 19 Jakmi­le ji na­přáhl, ti, kdo číha­li v zálo­ze, rych­le vsta­li a vy­razi­li ze svého mís­ta. Vnik­li do měs­ta, do­by­li je a rych­le je za­pá­li­li. 20 Ajští muži se ohléd­li a hle – z měs­ta stou­pal k nebi dým! Ne­moh­li ovšem utéci ani tam, ani tam, pro­tože lid pr­chající k pouš­ti se ob­rá­til pro­ti pronásledova­te­lům. 21 Když to­tiž Jo­zue i vše­chen lid vi­dě­li, že zálo­ha do­by­la město a že z měs­ta stoupá dým, otoči­li se na­zpět a udeři­li na aj­ské muže. 22 (Ti se to­tiž z měs­ta vy­da­li za ni­mi, takže je Iz­rael měl upro­střed. ) Po­bíje­li je z jedné i druhé stra­ny, až ne­zůstal, kdo by přežil ani kdo by uni­kl. 23 Jen aj­ského krále za­ja­li živého a přivlek­li ho k Jo­zuovi. 24 Když byl Iz­rael ho­tov s po­bíjením všech obyva­tel Aje venku na pouš­ti, kam je pronásledova­li, dokud všich­ni do po­sledního ne­pad­li ostřím meče, vrá­til se ce­lý Iz­rael do Aje a také tam je po­bi­li ostřím meče. 25 Všech padlých toho dne bylo dvanáct tisíc mužů i žen – všich­ni obyva­te­lé Aje. 26 Jo­zue to­tiž ne­spustil ruku s na­přaženou šavlí, dokud ne­by­li všich­ni obyva­te­lé Aje vy­hlazeni jako pro­klatí. 27 Iz­rael si pro sebe ne­chal jen ukořis­těný do­by­tek a zboží z ono­ho měs­ta, jak Hos­po­din určil Jo­zuovi. 28 Tak Jo­zue vy­pá­lil Aj a na­trvalo jej ob­rá­til v pustou hro­ma­du su­tin až dodnes. 29 Aj­ského krále pak ne­chal až do veče­ra viset na kůlu. Když slun­ce za­pa­dalo, Jo­zue dal jeho tělo sejmout z kůlu a po­ho­di­li je u vcho­du do městské brá­ny. Navrši­li nad ním ve­likou hro­ma­du ka­mení, která je tam až dodnes. Ebal a Gerizim30 Jo­zue pak vy­stavěl Hos­po­di­nu, Bohu Iz­rae­le, ol­tář na hoře Ebal, 31 jak synům Iz­rae­le přikázal Hos­po­dinův služebník Mo­jžíš. Jak je psáno v knize Mo­jžíšova záko­na: „Ol­tář z netknutých ka­menů, ne­opracovaných železem.“ Na něm pak při­nes­li zápalné obě­ti Hos­po­di­nu a obětova­li pokojné obě­ti. 32 Jo­zue tam na­psal na ka­me­ny opis Mo­jžíšova záko­na; za­psal jej v přítom­nosti synů Iz­rae­le. 33 Ce­lý Iz­rael se svý­mi stařeši­ny, správ­ci a soud­ci stál po obou stranách Truh­ly před levi­tský­mi kněží­mi, kteří nosí Tru­hlu Hos­po­di­novy smlou­vy. Stá­li tam spo­lu cizin­ci i do­mácí, po­lovi­na pro­ti hoře Ge­ri­zim a po­lovi­na pro­ti hoře Ebal, jak kdy­si přikázal Hos­po­dinův služebník Mo­jžíš, že se má žeh­nat lidu Iz­rae­le. 34 Jo­zue pak předčítal všech­na slova Záko­na, požeh­nání i zlořečení, přes­ně jak je to psáno v knize Záko­na. 35 Ze vše­ho, co Mo­jžíš přikázal, Jo­zue ne­vy­ne­chal ani slovo. Předčítal je ce­lé­mu shro­máždění Iz­rae­le včetně žen a dětí i včetně cizin­ců po­bývajících mezi ni­mi.