Bible21 › Jozue › 17

Jozue

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Západní Manases1 Toto je díl, který lo­sem připa­dl poko­lení Josefova prvo­ro­zeného, Mana­se­se. (Gi­leád a Bášan už připadly Machi­rovi, Mana­se­sovu prvo­ro­zené­mu a otci Gi­leáda, pro­tože to byl ta­kový bo­jovník.) 2 Do­stalo se i na zbývající Mana­se­sovy syny pro je­jich ro­dy, to­tiž pro pro syny Abie­ze­rovy, Che­le­kovy, Asri­e­lovy, Še­che­movy, Chefe­rovy a Še­mi­dovy. To jsou ostatní mužští po­tom­ci Mana­se­se, syna Josefova, pod­le svých rodů. 3 Ce­lo­f­chad, syn Chefe­ra, syna Gi­leádova, syna Machi­rova, syna Mana­se­sova, ale neměl sy­ny, jen samé dce­ry. Jmenovaly se: Mach­la, Noa, Chogla, Milka a Ti­r­sa. 4 Ty před­stou­pi­ly před kněze Ele­aza­ra, před Jo­zuu, syna Nu­nova, a před iz­rael­ské vůd­ce se slovy: „Hos­po­din přikázal Mo­jžíšovi, že má­me do­stat dě­dictví mezi naši­mi bratry.“ A tak jim Jo­zue dal dě­dictví mezi bra­t­ry je­jich ot­ce, jak přikázal Hos­po­din. 5 Mana­se­sovi tedy připadlo deset přídělů (mi­mo gi­leád­ské a bášan­ské země v Za­jordání), 6 ne­boť Mana­se­sovy dce­ry ob­drže­ly dě­dictví mezi jeho sy­ny. Země Gi­leád připadla zbývajícím Mana­se­sovým synům. 7 Mana­se­sova hranice vede od Aše­ru k Mi­chmet­a­tu, který leží východně od Še­che­mu, a pokračuje na jih k obyva­te­lům En-tapua­chu. 8 Země ko­lem Tapua­chu patří Mana­se­sovi, za­tím­co sa­motný Tapuach na Mana­se­sově hranici patří synům Efrai­movým. 9 Hranice po­tom se­stu­puje po­tokem Ká­na. Zde, mezi Mana­se­sový­mi měs­ty jižně od po­toka, jsou měs­ta patřící Efrai­movi. Mana­se­sova hranice vede po se­verní straně po­toka, až do­sáh­ne ke Středo­zemní­mu moři. 10 Jižní stra­na patří Efrai­movi a se­verní stra­na Mana­se­sovi, je­hož hranicí je moře. Na se­ve­ru hranice do­sahuje až k Aše­rovi a na východě k Isa­cha­rovi. 11 Na Isa­cha­rově a Aše­rově území připadlo Mana­se­sovi to­to: Bet-še­an a Ji­ble­am s je­jich ves­nice­mi, obyva­te­lé Do­ru, En-doru a Taana­chu s je­jich ves­nice­mi a obyva­te­lé Megi­da s jeho ves­nice­mi. (Třetí ve výč­tu je Náfot.) 12 Synové Mana­se­sovi se ale těch­to měst ne­dokáza­li zmo­cnit; Kananej­ci to­tiž byli roz­hodnu­ti v té zemi zůstat. 13 Když synové Iz­rae­le pozdě­ji ze­sí­li­li, podro­bi­li Kananej­ce nu­ceným pracím, ale úplně se jich ne­z­bavi­li. Početný lid14 Synové Josefovi řek­li Jo­zuovi: „Pro­č jsi nám dal za dě­dictví jen je­den los a je­diný příděl? Jsme početný lid, ne­boť nám Hos­po­din až do­po­sud žehnal.“ 15 „Když jste tak početný lid,“ ře­kl jim na to Jo­zue, „jdě­te do lesů. Vy­kácej­te si místo tam, v zemi Pe­ri­zej­ců a Refaj­ců, když je vám tak těsno v Efraim­ských horách.“ 16 „Ho­ry nám nestačí,“ od­po­vědě­li Josefovi synové. „A navíc, všich­ni Kananej­ci z níži­ny, jak z Bet-še­anu a oko­lí, tak z údo­lí Jiz­re­el, mají že­lez­né vozy!“ 17 Jo­zue na to Efrai­movi a Mana­se­sovi z Josefova domu ře­kl: „Jste početný lid a má­te velkou sílu. Ne­zůstane vám je­den los. 18 Hory jsou vaše. Že je tam les? Vy­kácí­te ho, a kam až sahá, to bude vaše. Ty Kananej­ce pře­ce vy­ženete. Co na tom, že mají že­lez­né vozy a že jsou silní?“