Bible21 › 2. Korintským › 12

2. Korintským

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13

Síla ve slabosti1 Mu­sím se chlu­bit, i když to není pro­spěšné. Přejdu tedy k vi­děním a zje­vením od Pá­na: 2 Vím o člověku v Kri­stu, který byl před čtrnácti lety vy­tržen až do třetího nebe – ne­vím, zda v těle nebo mimo tělo, to ví Bůh. 3 A vím, že ten člověk – ne­vím, zda v těle nebo bez tě­la, to ví Bůh – 4 byl vy­tržen do ráje, kde slyšel ne­po­psa­telné věci, které člověk ani nemůže vy­po­vědět. 5 Tím­to se tedy budu chlu­bit, ale sám se­bou se chlu­bit ne­hod­lám, je­dině snad svý­mi sla­bost­mi. 6 I kdybych se chtěl pochlu­bit, ne­byl bych pošeti­lý, ře­kl bych prav­du. Radě­ji ale po­mlčím, aby si někdo o mně ne­mys­lel víc, než co u mě vi­dí nebo ode mě slyší. 7 Aby mi ta úžasná zje­vení pří­liš ne­stoup­la do hlavy, byl mi dán do tě­la os­ten, sa­tanův po­sel, který mě sráží, abych si o sobě pří­liš ne­mys­lel. 8 Třikrát jsem kvů­li tomu pro­sil Pá­na, aby to ode mě ode­šlo, 9 ale ře­kl mi: „­Mo­je mi­lost ti stačí. Má moc se plně pro­jeví upro­střed slabosti.“ Mi­lerád se tedy budu chlu­bit svý­mi sla­bost­mi, aby na mně spočíva­la Kri­stova moc. 10 S ra­dostí snáším sla­bosti, příkoří, strádání, pronásledování a úzkosti pro Krista – vž­dyť má sí­la je v mé sla­bosti! Záleží mi na vás11 Dělám tu ze sebe bláz­na, ale vy jste mě k tomu do­nu­ti­li. Moh­li jste mě pře­ce chvá­lit sami – i když nic ne­zna­menám, s tě­mi ve­le­apošto­ly si v ničem ne­za­dám. 12 Důkazů o mém apoštolství jste do­sta­li dost. Vzpo­meň­te na všech­no, co jsem vy­držel, na všech­na zna­mení, divy a zá­zra­ky. 13 O co jste přiš­li opro­ti jiným církvím? Jen o to, že jsem vám ne­byl na ob­tíž – odpu­sť­te mi tu křiv­du! 14 Právě se k vám chys­tám už po­třetí a ani ten­tokrát vám ne­bu­du na ob­tíž. Ne­sto­jím o vaše peníze, ale o vás! Dě­ti pře­ce ne­mají vy­držovat ro­diče, ale ro­diče dě­ti. 15 Pokud jde o mě, mi­lerád se vy­dám z po­sledního, i sám sebe vy­dám za vaše živo­ty, i když čím více vás mi­lu­ji, tím méně jsem mi­lován. 16 Bu­diž, nikdy jsem vás ne­zatěžoval. Jako chyt­rák jsem vás prý ale obelstil! 17 Jak asi? Pod­ve­dl jsem vás skrze něko­ho, koho jsem k vám po­slal? 18 Požádal jsem o po­moc Tita a po­slal jsem s ním jedno­ho bra­t­ra. Že by vás pod­ve­dl Ti­tus? Ne­jedna­li jsme ve stejném du­chu? Neš­li jsme ve stejných šlépějích? 19 Mys­lí­te, že se před vá­mi ce­lou dobu hájí­me? Mi­lovaní, my mluví­me před Boží tváří v Kri­stu, a to všech­no pro vaši po­si­lu. 20 Bo­jím se to­tiž, abych z vás, až při­jdu, ne­byl zkla­maný a také vy abys­te ne­by­li zkla­maní ze mě. Bo­jím se svárů, ne­vraživosti, zlo­by, sou­peření, urážek, po­mluv, zpupnosti a zmatků. 21 Bo­jím se, aby mě můj Bůh, až při­jdu, před vá­mi znovu ne­ponížil, kdybych mu­sel truch­lit nad to­lika dřívější­mi hříšníky, kteří neči­ni­li pokání z nečisto­ty, smil­stva a ne­styda­tosti, kte­rou pá­cha­li.