Bible21 › Římanům › 10

Římanům

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16

1 Bratři, toužím ce­lým srd­cem a mod­lím se k Bohu za spásu Iz­rae­le. 2 Mohu do­svědčit, jak hor­lí pro Bo­ha, jenže v ne­vědo­mosti. 3 Je­likož ne­znají Boží sprave­dlnost, snaží se udržet svou vlastní sprave­dlnost, místo aby se pod­da­li té Boží. 4 Kri­stus je to­tiž za­vršením Záko­na, aby byl osprave­dlněn každý, kdo věří. Slovo je ti blízko5 O sprave­dlnosti ze Záko­na píše Mo­jžíš tak­to: „Člověk, který ty věci plní, z nich bude žít.“ 6 Sprave­dlnost z ví­ry však mluví tak­to: „Neříkej si v srd­ci: Kdo vy­stoupí do nebe?“ (to­tiž přivést Krista do­lů) 7 ani: „Kdo se­stoupí do propasti?“ (to­tiž vy­vést Krista z mrt­vých). 8 Co tedy říká? „S­lovo je ti vel­mi blízko; je ve tvých ús­tech a ve tvém srd­ci“ (to­tiž to slovo ví­ry, které káže­me). 9 Vy­znáš-li svý­mi ús­ty, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srd­ci, že ho Bůh vzkřísil z mrt­vých, bu­deš spa­sen. 10 Ví­ra v srd­ci vede ke sprave­dlnosti, vy­znání ús­ty pak vede ke spáse. 11 Vž­dyť Písmo říká: „Kdoko­li v něj věří, se jis­tě nezklame.“ 12 Mezi Ži­dem a Ře­kem tedy není roz­díl: všich­ni mají téhož Pá­na, štědrého ke všem, kdo ho vzývají. 13 Vž­dyť „Každý, kdo vzývá Hos­po­di­novo jméno, bude zachráněn.“ Kdo uvěřil naší zprávě?14 Jak ale mo­hou vzývat To­ho, v něhož ne­u­věři­li? A jak mo­hou uvěřit v To­ho, o němž nes­lyše­li? A jak us­lyší bez kaza­te­le? 15 A jak jim může někdo kázat, aniž by byl po­s­lán? Jak je psáno: „Jaká nád­herná podívanáje příchod po­s­lů dob­rých zpráv!“ 16 Ne všich­ni ale při­ja­li evange­li­um. Vž­dyť už Iza­iáš říká: „Kdo, Hos­po­di­ne, uvěřil naší zprávě?“ 17 Ví­ra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kri­stovo. 18 Ptám se ale: Copak nes­lyše­li? Právě naopak: „Po ce­lé zemi se je­jich hlas šíří, v nejza­zších končinách je­jich slova zní.“ 19 Ptám se te­dy: Copak Iz­rael ne­ro­zuměl? Už Mo­jžíš kdy­si řekl: „Kvůli těm, kdo nejsou národ, vzbudím ve vás žárlivost, kvůli ne­vědo­mé­mu náro­duvás po­pudím k hněvu.“ 20 Iza­iáš to říká ještě odvážněji: „Dal jsem se najít těm, kdo mě nehledali, ukázal jsem se těm, kdo o mě nestáli.“ 21 O Iz­rae­li však říká: „Po ce­lý den jsem vztahoval ru­cek lidu ne­věřící­mu a vzpurnému.“