Bible21 › Skutky › 2

Skutky

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Den Letnic1 Když přišel den Letnic, byli všich­ni spo­lu. 2 Náhle se z nebe ozval hu­kot, jako by se ří­til prudký vítr, a na­plnil ce­lý dům, kde sedě­li. 3 Ukázaly se jim ja­ko­by oh­nivé jazyky, které se roz­dě­li­ly a spoči­nuly na každém z nich. 4 Všich­ni byli na­plněni Du­chem svatým a za­ča­li mlu­vit jiný­mi jazyky, jak jim Duch dával pro­mlou­vat. 5 V Je­ruzalémě teh­dy po­býva­li zbožní Ži­dé z každého národa na světě. 6 Když se ozval ten hu­kot, seš­la se spous­ta li­dí a byli ohro­meni, pro­tože je každý slyšel mlu­vit svou vlastní řečí. 7 Úža­sem bez sebe říka­li: „Hleď­te, copak ti všich­ni, kdo tu mluví, nejsou Ga­li­lej­ci? 8 Jak to, že tedy každý slyší­me svou rodnou řeč? 9 Parthové, Médové, Ela­mi­té a obyva­te­lé Me­zopo­tá­mie, Ju­de­je i Kappa­dokie, Pon­tu a Asie, 10 Frygie i Pamfy­lie, Egyp­ta i krajů Li­bye ve­dle Kyré­ny a příchozí z Ří­ma, jak Ži­dé, tak pro­se­lyté, 11 Kréťané i Ara­bové – slyší­me je mlu­vit naši­mi jazyky o ve­likých Božích věcech!“ 12 Všich­ni žas­li a ne­vědě­li, co si o tom mys­let. „Co má to­hle znamenat?“ pta­li se je­den druhého. 13 Něk­teří se ale po­smíva­li a říka­li: „Opi­li se novým vínem!“ Bůh ho učinil Mesiášem!14 Teh­dy vstal Petr s ostatní­mi je­denácti a hla­si­tě k nim pro­mlu­vil: „Ži­dé a všich­ni, kdo po­bývá­te v Je­ruzalémě, chci vám něco ozná­mit. Dobře mě po­s­lou­chej­te: 15 Tito li­dé vůbec nejsou opi­lí, jak si mys­lí­te – vž­dyť je teprve devět ho­din! 16 Děje se ale, co bylo před­po­věděno ús­ty pro­roka Jo­ele: 17 ‚V po­sledních dnech, praví Bůh, vyliji svého Du­cha na všech­ny lidi. Vaši synové i vaše dce­ry bu­dou prorokovat, vaši mladíci uvi­dí vi­dění, vaši starci bu­dou mít sny. 18 Jis­těže na své služebníky a služebnice v těch dnechvy­li­ji svého Du­cha a bu­dou pro­ro­kovat. 19 Ukážu zá­zra­ky na nebi a zna­mení na zemi, krev a oheň a ob­la­ka dý­mu. 20 Slun­ce se ob­rátí v tmu a měsíc v krev, než při­jde ve­liký a zjevný Hos­po­dinův den. 21 Každý, kdo vzývá Hos­po­di­novo jméno, však bude zachráněn.‘ 22 Slyš­te má slova, Iz­rae­li­té: Bůh vám dokázal, kdo je Ježíš Na­za­retský, když skrze něj mezi vá­mi ko­nal divy, zá­zra­ky a zna­mení, jak sami dobře ví­te. 23 Když vám ho Bůh pod­le své jis­té vůle a pro­zřetelnosti vy­dal, ukřižova­li jste ho ruka­ma bezbožníků. 24 Bůh jej ale vzkřísil a zprostil utrpení smrti, pro­tože ne­mohl zůstat v její mo­ci. 25 David o něm říká: ‚Hospodina vi­dím před se­bou napořád, je po mé pravici, ne­za­ko­lísám. 26 Mé srd­ce je šťastné, můj jazyk zpívá, také mé tělo v na­dě­ji odpočívá. 27 Nene­cháš v záhrobí duši mou, svého svatého ne­vy­dáš roz­kla­du. 28 Ces­ty živo­ta jsi mi oznámil, ve své přítom­nosti mě sytíš radostí!‘ 29 Bratři, o praot­ci Davi­dovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl po­chován – jeho hrob tu má­me dodneška! 30 Jako pro­rok ale věděl, co mu Bůh za­s­lí­bil: přísahal mu, že na jeho trůn po­sadí jedno­ho z jeho vlastních po­tomků. 31 Když říkal, že jeho duše ne­zůstane v záhrobí a jeho tělo ne­pod­leh­ne roz­kla­du, před­vídal tedy Mesiášovo vzkříšení. 32 A právě Ježíše Bůh vzkřísil – my všich­ni jsme toho svěd­kové! 33 Byl vy­výšen na Boží pravici, při­jal od Otce za­s­líbení Du­cha svatého a to, co teď vi­dí­te a slyší­te, je jeho vy­li­tí. 34 David pře­ce ne­vy­stou­pil do ne­be, ale sám říká: ‚Hospodin ře­kl mé­mu Pánu: Seď po mé pravici, 35 než ti tvé ne­přá­te­lek no­hám položím.‘ 36 Ať si je vše­chen lid Iz­rae­le jist, že Bůh uči­nil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!“ 37 Ta slova je za­sáh­la do srd­ce. Za­ča­li se Pet­ra a ostatních apošto­lů ptát: „Co má­me dělat, bratři?“ 38 „Čiň­te pokání,“ od­po­věděl Petr, „a každý se nech­te pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuště­ny hří­chy. I vy při­jmete dar Du­cha svatého, 39 ne­boť to za­s­líbení platí pro vás a vaše po­tomky i pro všech­ny, kdo jsou dale­ko – ko­hoko­li po­vo­lá Hos­po­din, náš Bůh.“ 40 Do­svědčoval to ještě mno­ha jiný­mi slovy a vy­zýval je: „Zachraň­te se z to­ho­to zvráceného pokolení!“ Měli všechno společné41 Ti, kdo ochotně při­ja­li jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připo­ji­lo oko­lo tří tisíc li­dí. 42 Zůstáva­li v apoštolském učení a ve spo­lečen­ství, v lámání chle­ba a v mod­lit­bách. 43 Všech­ny na­plni­la po­svátná úcta a skrze apošto­ly se dělo mno­ho zázračných zna­mení. 44 Všich­ni věřící byli po­spo­lu a mě­li všech­no spo­lečné. 45 Pro­dáva­li po­zemky a majetky a roz­dělova­li všem, jak kdo po­tře­boval. 46 Denně zůstáva­li svorně v chrá­mu a ve svých do­mech lá­ma­li chléb a dě­li­li se o jídlo s ra­dostí a upřímným srd­cem. 47 Chvá­li­li Boha a všem li­dem byli příjemní. Pán k nim pak denně při­dával další za­chráněné.