Bible21 › Matouš › 6

Matouš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Skrytá zbožnost1 „Dávej­te si po­zor, abys­te ne­před­vádě­li své dob­ré skutky li­dem na odiv. Ji­nak to­tiž nemá­te odměnu u svého Otce v ne­besích. 2 Když dáváš chudým, ne­vy­tru­buj před se­bou, jako to dělají pokryt­ci v syna­go­gách a na ulicích, aby sklíze­li chválu od li­dí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. 3 Radě­ji, když dáváš chudým, ať tvá levice ne­ví, co dělá pravice. 4 Tak tvé dob­ro­diní zůstane vskry­tu a tvůj Otec, který vi­dí vskry­tu, tě odmění. 5 Také když se mod­lí­te, ne­buď­te jako pokryt­ci. Ti to­tiž při mod­lit­bě rá­di po­stávají v syna­go­gách a na nárožích ulic, aby se ukazova­li před lid­mi. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. 6 Radě­ji, když se mod­líš, ve­jdi do svého poko­jíku, za­vři dveře a mod­li se ke své­mu Ot­ci, který je vskry­tu. Tvůj Otec, který vi­dí vskry­tu, tě odmění. 7 Když se tedy mod­lí­te, neříkej­te prázdná slova jako po­hané, kteří si mys­lí, že bu­dou vy­s­lyšeni pro množství svých slov. 8 Ne­buď­te jako oni. Váš Otec ví, co po­tře­bujete, ještě před­tím, než ho po­prosí­te. 9 Pro­to se mod­lete takto: Otče náš, který jsi v nebesích, ať se po­světí tvé jméno! 10 Ať při­jde tvé království! Ať se stane tvo­je vů­le­ja­ko v ne­bi, tak i na ze­mi. 11 Dej nám i dnes náš denní chléb 12 a odpu­sť nám naše viny, jako i my odpouští­me našim viníkům. 13 A ne­u­veď nás do pokušení, ale vy­svo­boď nás od zlého. 14 Odpustí­te-li to­tiž li­dem je­jich pro­hřešky, odpustí také váš ne­bes­ký Otec vám. 15 Ale když li­dem je­jich pro­hřešky ne­odpustí­te, ne­odpustí ani váš Otec vaše pro­hřešky vám. 16 A když se po­stí­te, ne­buď­te za­smuši­lí jako pokryt­ci, kteří hyz­dí své tváře, aby ukáza­li li­dem, že se po­stí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. 17 Když se po­stíš, radě­ji si po­maž hlavu ole­jem a umyj si tvář, 18 aby tvůj půst ne­byl zjevný li­dem, ale tvé­mu Ot­ci, který je vskry­tu. A tvůj Otec, který vi­dí vskry­tu, tě odmění.“ Bůh, nebo mamon?19 „Ne­hro­maď­te si pokla­dy na ze­mi, kde je ničí mol a rez a kde zlodě­ji vy­kopávají a kra­dou. 20 Radě­ji si hro­maď­te pokla­dy v ne­bi, kde je mol a rez neničí a zlodě­ji ne­vy­kopávají ani ne­kra­dou. 21 Vž­dyť tam, kde máš poklad, bu­deš mít i srd­ce. 22 Oko je lampou tě­la. Je-li tvé oko štědré, ce­lé tvé tělo bude jasné. 23 Je-li však tvé oko la­ko­mé, ce­lé tvé tělo bude temné. Jest­liže je svět­lo v to­bě tmou, jak ve­liká bude sama tma?! 24 Nikdo nemůže sloužit dvě­ma pánům. Buď to­tiž bude jedno­ho nenávi­dět a druhého mi­lovat, nebo se bude toho jedno­ho držet a tím druhým po­hrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ Nemějte starosti25 „Pro­to vám říkám: Neměj­te sta­rost o svůj život ani o své tělo – co bu­dete jíst a pít a co si ob­lečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než ob­lečení? 26 Podívej­te se na ptáky na ob­lo­ze. Ne­sejí, ne­sklízejí, ne­shro­mažďují do stodol, ale váš ne­bes­ký Otec je živí. Nejste snad vy mno­hem dražší? 27 Copak si někdo z vás samý­mi sta­rost­mi pro­dlouží život o je­diný den? 28 A pro­č si dělá­te sta­rosti s ob­lečením? Po­mys­lete na polní li­lie, jak rostou. Ne­pracují ani ne­předou, 29 ale říkám vám, že ani Šalo­moun ve vší své slávě ne­byl ob­lečen jako jed­na z nich. 30 Jest­liže tedy Bůh tak­to ob­léká polní trávu, která dnes je a zít­ra bude ho­ze­na do pe­ce, ne­ob­lékne snad mno­hem spíš vás, vy malověrní? 31 Neměj­te tedy sta­rosti. Neříkej­te: ‚Co bu­de­me jíst? Co bu­de­me pít? Co si oblečeme?‘ 32 Všech­ny ty věci vy­hledávají po­hané, ale váš ne­bes­ký Otec ví, že to všech­no po­tře­bujete. 33 Hle­dej­te nejprve Boží králov­ství a jeho sprave­dlnost, a toto vše vám bude při­dáno. 34 Neměj­te sta­rost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní sta­rosti. Den má dost svého trápení.“