Bible21 › Matouš › 20

Matouš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

O dělnících na vinici1 „Ne­bes­ké králov­ství je podobné hos­podáři, který vy­šel za svítání, aby najal dělníky na svou vi­nici. 2 Do­mlu­vil se s dělníky na dená­ru za den a po­slal je na svou vi­nici. 3 Když vy­šel ven oko­lo deváté ho­di­ny, uvi­děl jiné, jak sto­jí na tržiš­ti a za­há­lejí, 4 a tak jim ře­kl: ‚Jdě­te i vy na mou vi­nici. Dám vám sprave­dlivou odměnu.‘ 5 A tak š­li. V po­ledne a ko­lem třetí odpo­ledne vy­šel znovu a udělal to­též. 6 Když pak vy­šel ko­lem páté odpo­ledne, našel jiné, jak tam po­stávají, a tak jim ře­kl: ‚Pro­č tu sto­jí­te a ce­lý den zahálíte?‘ 7 ‚Nikdo nás nenajal,‘ od­po­vědě­li mu. Ře­kl jim te­dy: ‚Jdě­te i vy na mou vinici.‘ 8 Večer ře­kl pán vi­nice své­mu správ­ci: ‚Zavo­lej dělníky a vy­plať jim mz­du, počínaje od po­sledních až po první.‘ 9 Přiš­li tedy ti najatí ko­lem páté odpo­ledne a do­sta­li každý po jednom dená­ru. 10 Když přiš­li na řa­du ti první, mys­le­li si, že do­stanou víc, ale i oni do­sta­li každý po jednom dená­ru. 11 A když ho do­sta­li, za­ča­li re­ptat na hos­podáře: 12 ‚Tihle po­slední pracova­li jednu ho­di­nu a tys je po­stavil na­roveň nám, kteří jsme v tom horku dře­li ce­lý den!‘ 13 On však jedno­mu z nich od­po­věděl: ‚Pří­te­li, já ti nekřiv­dím. Ne­do­mlu­vil ses se mnou na dená­ru? 14 Vez­mi si, co ti patří, a běž; já ale chci dát to­muto po­slední­mu stejně jako to­bě. 15 Ne­smím si snad na svém dělat, co chci? Ane­bo snad kvů­li mé štěd­rosti trpíš závistí?‘ 16 Tak­to bu­dou po­slední první a první poslední.“ Můžete pít můj kalich?17 Cestou vzhů­ru do Je­ruzalé­ma si Ježíš vzal dvanáct učedníků stranou a ře­kl jim: 18 „Hle, blíží­me se k Je­ruzalé­mu. Tam bude Syn člověka vy­dán vrch­ním kněžím a znal­cům Písma a ti ho od­soudí k smrti. 19 Vy­dají ho po­hanům, aby se mu vy­smíva­li, zbičova­li ho a ukřižova­li, ale třetího dne bude vzkříšen.“ 20 Teh­dy k ně­mu přiš­la matka Zeb­e­de­ových synů se svý­mi sy­ny, klaně­la se mu a o něco ho pro­si­la. 21 „Co chceš?“ ze­ptal se jí. 22 Od­po­vědě­la: „Řekni, ať tito dva moji synové mo­hou sedět ve tvém králov­ství je­den po tvé pravici a druhý po tvé levici.“ „Nevíte, o co prosíte,“ ře­kl jí na to Ježíš. „Můžete snad pít ka­lich, který mám pít?“ „Můžeme,“ od­vě­ti­li. 23 Na to jim ře­kl: „Ano, bu­dete pít můj ka­lich. Dát vám sedět po mé pravici a levici ovšem nenáleží mně, ale těm, pro které to připravil můj Otec.“ 24 A když to us­lyše­lo ostatních deset, roz­hořči­li se na ty dva bra­t­ry. 25 Ježíš je však za­vo­lal k sobě a ře­kl: „Ví­te, že vlád­cové národů nad nimi panují a ve­likáni nad nimi užívají moc. 26 Tak to ale mezi vá­mi ne­bu­de. Kdo by mezi vá­mi chtěl být ve­liký, ať je vaším služebníkem. 27 Kdo by mezi vá­mi chtěl být první, ať je vaším ot­rokem. 28 Právě tak Syn člověka ne­přišel, aby se mu slouži­lo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Dva slepci29 Když pak vy­cháze­li z Je­ri­cha, šel za ním ve­liký zástup. 30 U ces­ty právě sedě­li dva slep­ci. Když slyše­li, že tudy jde Ježíš, vy­křik­li: „Pane, Synu Davi­dův, smi­luj se nad námi!“ 31 Zástup je na­po­mínal, ať mlčí, ale oni křiče­li tím více: „Pane, Synu Davi­dův, smi­luj se nad námi!“ 32 Ježíš se za­stavil, za­vo­lal je a ze­ptal se: „Co pro vás mám udělat?“ 33 „Pane,“ od­po­vědě­li, „ať se nám otevřou oči!“ 34 Na­plněn sou­ci­tem se Ježíš do­tkl je­jich očí a oni ihned pro­hléd­li a následova­li ho.