Bible21 › Deuteronomium › 13

Deuteronomium

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34

Výstraha před svůdci1 Peč­livě do­držuj­te vše, co vám přikazu­ji – nic k tomu ne­při­dávej­te ani z toho ne­u­bírej­te. 2 Ve tvém stře­du by se mohl ob­jevit pro­rok nebo vy­k­la­dač snů a nabízet ti nějaké zna­mení či div 3 se slovy: „Po­jď­me následovat cizí bo­hy“ (které jsi ne­po­znal) „a sloužit jim!“ Teh­dy, i kdy­by se stalo to zna­mení či div, o kterém ti říkal, 4 ne­po­s­lou­chej jeho řeči. To vás Hos­po­din, váš Bůh, zkouší, aby se po­znalo, zda mi­lu­jete Hos­po­di­na, svého Bo­ha, ce­lým srd­cem a ce­lou duší. 5 Hos­po­di­na, svého Bo­ha, násle­duj­te, jeho ctě­te, jeho přikázání za­chovávej­te, jeho po­s­lou­chej­te, jemu služ­te a k ně­mu se přimkně­te. 6 Ta­kový pro­rok nebo vy­k­la­dač snů ať je po­pra­ven, ne­boť nabádal k odpadnutí od Hos­po­di­na, vaše­ho Bo­ha, který vás vy­ve­dl z Egyp­ta a vy­kou­pil vás z domu ot­ro­ctví. Od­straň ze svého stře­du zlo – vž­dyť tě ten bludař chtěl strh­nout z ces­ty, po níž ti přikázal jít Hos­po­din, tvůj Bůh! 7 Mohl by tě tajně po­nou­kat tvůj vlastní bra­tr nebo syn, dce­ra, manželka ve tvém náručí nebo pří­tel, je­hož mi­lu­ješ jako sebe sa­ma. Mohl by ří­kat: „Po­jď­me sloužit cizím bo­hům“ (které jsi ne­po­znal ty ani tví ot­cové, 8 to­tiž něk­teré­mu z bo­hů okolních národů, blízkých či vzdálených, z jedno­ho kon­ce svě­ta či z druhého). 9 Ne­svo­luj a ne­po­s­lou­chej ho! Ne­smíš se nad ním sli­tovat a ušetřit jej. Ne­smíš ho krýt, 10 mu­síš ho po­pravit. Sám na něj vztáh­neš ruku jako první, aby zemřel, a pak se připo­jí vše­chen lid. 11 Uka­menuj ho k smrti – vž­dyť tě chtěl od­trh­nout od Hos­po­di­na, tvého Bo­ha, který tě vy­ve­dl z Egyp­ta, z domu ot­ro­ctví! 12 Až o tom us­lyší vše­chen Iz­rael, při­jde na ně bázeň a už nikdy ve tvém stře­du podobné zlo ne­spá­chají. 13 Mohl by ses do­slech­nout o jednom ze svých měst, která ti Hos­po­din, tvůj Bůh, dá k byd­lení, 14 že z vaše­ho stře­du vy­š­li niče­mové, aby sve­dli obyva­te­le svého měs­ta slovy: „Po­jď­me sloužit cizím bo­hům“ (které jsi ne­po­znal). 15 Teh­dy to pro­zkou­mej a vy­šetři; důkladně se na to vy­ptej. Pokud se na­jisto po­tvrdí, že ve tvém stře­du byla spáchá­na ta­ková ohavnost, 16 mu­síš obyva­te­le toho měs­ta po­bít mečem. To město se vším, co je v něm, mu­síš vy­hla­dit jako pro­klaté. I jeho do­by­tek mu­síš po­bít mečem. 17 Veške­rou kořist z něj shro­máž­di do­prostřed jeho náměstí a spal to město i s jeho kořis­tí jako zápalnou oběť Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu. Ať je z něj navěky hro­ma­da su­tin, ať už nikdy není vy­stavěno. 18 Nic z to­ho, co pro­padlo klat­bě, ti ne­smí zůstat v ru­kou. Pak se Hos­po­din od­vrátí od svého planou­cího hněvu, pro­káže ti mi­lo­sr­den­ství a ve svém smi­lování tě roz­množí, jak s přísahou za­s­lí­bil tvým ot­cům. 19 Pro­to po­s­lou­chej Hos­po­di­na, svého Bo­ha, za­chovávej všech­na jeho přikázání, která ti dnes udílím, a čiň, co je v očích Hos­po­di­na, tvého Bo­ha, správné.