Bible21 › Joel › 1

Joel

• 1
• 2
• 3
• 4

1 Slovo Hos­po­di­novo, které do­stal Jo­el, syn Petue­lův. Zničená země2 Stařeši­nové, teď toto po­s­lyš­te, všich­ni obyva­te­lé země, ucho nakloňte! Stalo se co ta­kového za vašich dnůane­bo za dnů vašich ot­ců? 3 Svým dě­tem o tom povězte, vaše dě­ti zas svým dě­te­ma je­jich dě­ti po­tom těm, kdo vy­střídají je: 4 Co zbylo po housenkách, sežraly kobylky, co zbylo po kobylkách, larvy sežraly, a co zbylo po larvách, sežraly ponravy. 5 Pro­ber­te se, opil­ci, plakejte, kvílejte všich­ni, kdo víno pijete! O sladký mok jste přiš­li teď, od vašich úst byl od­tržen. 6 Do mé země to­tiž vpa­dl lid­mo­cný a nesčetný, se zu­by, jako mají šelmy, se lví­mi tesáky. 7 Mou vinnou révu zpustoši­la oklestil mé fíkoví; zbavil je ků­ry, kte­rou odhodil, zbyly jen bílé větévky. 8 Kví­lej jako pan­na pyt­lem oděná, když oplakává svého ženi­cha! 9 Z Hos­po­di­nova domu zmize­la­moučná oběť i úlitba. Kněží Hos­po­di­nu sloužícíse dali do truch­lení. 10 Zpust­lo pole, vyschla země, zničeno obilí, víno pryč, olej do­chází. 11 Zoufej­te, rolníci, kvílejte, vinaři, kvůli pšenici a ječ­meni – zniče­na byla sklizeň na po­li! 12 Vinná réva uschla, zvadlo fíkoví, granátovníky i pal­my s jabloněmi, všechny stro­my v sadu uva­dly – u­va­dlo samo lid­ské ve­se­lí. Vyhlaste půst13 Ob­leč­te se pyt­lem, kněží, truchlete! Sluhové ol­táře, kvílejte! Pojďte, no­cuj­te v pytlovině, kdo mé­mu Bohu sloužíte! Domu vaše­ho Boha je upřena­moučná oběť i ú­lit­ba. 14 Vy­hlas­te půst, svolejte shromáždění, shromážděte stařeši­nyi všech­ny obyva­te­le zemědo domu Hos­po­di­na, svého Boha, a po­jď­te vo­lat k Hos­po­di­nu! 15 Ach, ten den! Hospodinův den blízko je, zhouba od Vše­mo­hou­cího blíží se! 16 Pří­mo před naši­ma oči­ma­se pokrm vytratil; z domu naše­ho Bo­haz­mizel jásot a ve­se­lí. 17 Zrní se scvrklo pod hroudami, zpustly stodoly, sýpky jsou zbořeny, neboť zvadlo obi­lí. 18 I do­by­tek už naříká! Stáda krav bloudí sem a tam, neboť se ne­mají kde pást; i stáda ov­cí jsou hla­dy zmožená. 19 Vo­lám, Hos­po­di­ne, k tobě! Širé pas­t­vi­ny spol­kl oheňa lesy leh­ly po­pe­lem. 20 Sténá k to­bě i divá zvěř, protože vy­schla voda v potoce; širé pas­t­vi­ny spol­kl oheň!