Bible21 › Daniel › 7

Daniel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12

Budoucí království1 V prvním roce babylon­ského krále Be­lša­sa­ra měl Daniel ve snu vi­dění. To, co v mys­li spatřil na lůžku, pak sepsal. Zde za­číná záznam ono­ho snu: 2 Já Daniel jsem v noci měl toto vi­dění: Hle, spatřil jsem, jak nad ve­likým mořem bouří čtyři ne­bes­ké vět­ry. 3 Vtom se z moře vy­noři­ly čtyři ob­rov­ské šel­my, každá jiná. 4 První vy­pa­da­la jako lev, ale mě­la or­lí kříd­la. Po­tom jsem vi­děl, jak jí ta kříd­la byla vy­lo­me­na; byla zvednu­ta ze země, takže stá­la na no­hách jako člověk, a do­sta­la lid­ské srd­ce. 5 A hle, vtom se ob­jevi­la druhá šel­ma, podobná med­vě­du. Na jedné straně byla vztyčená, v zu­bech drže­la tři že­b­ra a bylo jí řečeno: „Vstaň, sežer mno­ho těl!“ 6 Díval jsem se dál a hle, ob­jevi­la se další šel­ma, podobná pardálu, ale na zá­dech mě­la čtyři ptačí kříd­la. Mě­la čtyři hlavy a byla jí dá­na moc. 7 Po­tom to noční vi­dění pokračovalo a hle, spatřil jsem čtvr­tou šel­mu. Byla děsivá a hroz­ná a mě­la strašnou sílu. Svý­mi ob­rov­ský­mi že­lez­ný­mi zuby hl­ta­la a drti­la a zby­tek roz­du­páva­la no­ha­ma. Liši­la se od všech še­lem, které ji před­cháze­ly, a mě­la deset ro­hů. 8 Když jsem ty rohy po­zo­roval, hle, za­čal mezi nimi růst jiný, malý roh a tři z těch dřívějších ro­hů byly vy­vráce­ny, aby mu udělaly místo. Na tom rohu jsem spatřil ja­ko­by lid­ské oči a ús­ta, jež ve­dla pyšné řeči. 9 Díval jsem se dál a uvi­děl toto: Byly ro­ze­sta­ve­ny trůnya Od­věký se posadil. Roucho měl bílé jako sníh, vlasy na hlavě jak vlnu beránčí. Jeho trůn – žhnou­cí pla­menya jeho kola – oheň hořící! 10 Proud oh­nivé ře­ky od něj vychází, miliony jsou jeho sloužící­cha mi­li­ar­dy před ním stojících. Soudní dvůr se po­sa­di­la byly otevře­ny kni­hy. 11 Díval jsem se dál, ne­boť jsem slyšel, jaké pyšné řeči vedl onen malý roh. Vtom jsem uvi­děl, jak ta šel­ma byla za­bi­ta a její tělo vy­dáno zkáze v pla­menech. 12 Ostatní šel­my směly ještě urči­tou dobu zůstat naživu, byly však zba­ve­ny své mo­ci. 13 Po­tom to noční vi­dění pokračovalo: Hle, při­chází s ne­bes­ký­mi ob­la­ky­synu člověka podobný. Před Od­věkého předstoupil, před jeho tvář ho přive­dli. 14 Byla mu dá­na vláda, sláva i království, aby jej cti­li všich­ni li­dé, náro­dy i jazyky. Jeho vláda je věčná – nikdy neskončí, jeho králov­ství se ne­zhroutí! 15 To, co jsem já Daniel v mys­li vi­děl, mě vel­mi roz­ruši­lo. 16 Přistou­pil jsem tedy k jedno­mu z těch, kdo tam stá­li, a ptal se jej, co to všech­no zna­mená. On mi to tedy po­věděl a vy­ložil: 17 „­Ty čtyři ob­rov­ské šel­my jsou čtyři králové, kteří po­vstanou na ze­mi. 18 Králov­ství ale ob­drží svatí Nej­vyššího a bu­dou jím vládnout na věky a věky věků.“ 19 Po­tom jsem chtěl vědět, co zna­mená ta čtvr­tá šel­ma, která se liši­la od všech ostatních: Byla strašná a děsivá, se že­lez­ný­mi zuby a bronzový­mi drápy, hl­ta­la a drti­la a zby­tek roz­du­páva­la no­ha­ma. 20 Také jsem chtěl vědět, co zna­mená těch deset ro­hů na její hlavě a pro­č vy­ros­tl další roh a tři vy­padly, aby mu udělaly místo, a pro­č ten roh měl oči a ús­ta, jež ve­dla pyšné řeči, a pro­č vy­pa­dal mo­hutně­ji než ostatní. 21 Díval jsem se tedy dál a vi­děl jsem, jak ten roh vede válku pro­ti svatým a přemáhá je. 22 Vtom ale přišel ten Od­věký a roz­ho­dl ve pro­spěch svatých Nej­vyššího. Teh­dy na­stal čas, aby se svatí uja­li králov­ství. 23 Ten, který tam stál, mi tedy od­po­věděl: „­Ta čtvr­tá šel­ma je čtvr­té králov­ství na ze­mi, jež bude od­lišné ode všech ostatních: Po­hl­tí ce­lou zem, po­du­pe ji a roz­dr­tí. 24 Těch deset ro­hů je deset králů, kteří po­vstanou z toho králov­ství. Po nich po­vstane jiný král, od­lišný od těch pře­dešlých, a ty tři krále se­sadí. 25 Po­ve­de řeči pro­ti Nej­vyšší­mu, jeho svatým bude či­nit příkoří a poku­sí se změnit i ča­sy a předpi­sy. Svatí bu­dou vy­dáni do jeho ru­kou na čas a ča­sy a půl ča­su. 26 Po­tom však za­sedne soud a zbaví jej mo­ci, aby byl navž­dy zničen a za­hu­ben. 27 Králov­ství, moc i sláva všech králov­ství pod ne­bem pak bude ode­vzdá­na svaté­mu lidu Nej­vyššího. Jeho králov­ství po­trvá věčně a všich­ni vlád­cové jej bu­dou ctít a poslouchat.“ 28 Tím ta řeč skonči­la. Z to­ho, co mi při­cháze­lo na my­sl, jsem já Daniel zble­dl hrůzou. To slovo jsem si ale uchoval v srd­ci.