Bible21 › Daniel › 3

Daniel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12

Klanějte se zlaté soše!1 Král Nabukadne­zar ne­chal vy­ro­bit zla­tou so­chu. Byla 60 lok­tů vy­soká a 6 lok­tů ši­roká. Ne­chal ji po­stavit na pláni Dura v pro­vin­cii Babylon. 2 Po­tom dal shro­máž­dit sa­trapy, hej­tma­ny, místo­držící, radní, pokladníky, soud­ce, hodnostáře a všech­ny úředníky pro­vin­cií, aby se do­stavi­li k za­svěcení té so­chy, kte­rou vztyčil král Nabukadne­zar. 3 Sa­tra­po­vé, hej­tmani, místo­držící, radní, pokladníci, soud­ci, hodnostáři a všich­ni úředníci pro­vin­cií se tedy shro­máž­di­li k za­svěcení té so­chy, kte­rou vztyčil král Nabukadne­zar. Když stanu­li před so­chou, kte­rou Nabukadne­zar vztyčil, 4 zvo­lal hla­sa­tel mo­cným hla­sem: „­Li­dé všech národů a jazyků, přikazuje se vám to­to: 5 Jakmi­le us­lyší­te roh, píšťalu, ci­te­ru, harfu, cim­bál, bu­ben a všech­nu tu hud­bu, padně­te a klaněj­te se zlaté soše, kte­rou vztyčil král Nabukadne­zar. 6 Kdoko­li by ne­pa­dl a ne­klaněl se, bude ihned ho­zen do roz­pálené oh­nivé pece!“ 7 Jakmi­le tedy všich­ni ti li­dé ze všech národů a jazyků us­lyše­li roh, píšťalu, ci­te­ru, harfu, cim­bál a všech­nu tu hud­bu, pa­da­li a klaně­li se té zlaté soše, kte­rou vztyčil král Nabukadne­zar. 8 Teh­dy ale přiš­li jis­tí mágo­vé s obviněním pro­ti Ži­dům. 9 „Ať ži­ješ, krá­li, navěky!“ pozdravi­li krále Nabukadne­za­ra. 10 „Sám jsi, Výsosti, ráčil vy­dat nařízení, že každý, kdo us­lyší roh, píšťalu, ci­te­ru, harfu, cim­bál, bu­ben a všech­nu tu hud­bu, mu­sí padnout a klanět se té zlaté soše, 11 a kdoko­li by ne­pa­dl a ne­klaněl se, bude ho­zen do roz­pálené oh­nivé pe­ce. 12 Jsou tu ale jis­tí Ži­dé, které jsi ráčil po­věřit správou pro­vin­cie Babylon – Ša­d­rach, Mešach a Abednego – a tito muži si z te­be, krá­li, nic ne­dělají. Tvé bohy ne­ctí a zlaté soše, kte­rou jsi vztyčil, se neklanějí.“ 13 Nabukadne­zar sop­til hněvem. Po­ručil, ať mu Ša­d­ra­cha, Meša­cha a Abednega přivedou, a když ty muže ke krá­li přive­dli, 14 Nabukadne­zar jim ře­kl: „Je to prav­da, Ša­d­ra­chu, Meša­chu a Abednego, že ne­ctí­te mé bohy a ne­klaní­te se zlaté soše, kte­rou jsem vztyčil? 15 Jste teď připra­veni, jakmi­le us­lyší­te roh, píšťalu, ci­te­ru, harfu, cim­bál, bu­ben a všech­nu tu hud­bu, padnout a klanět se té soše, kte­rou jsem vy­ro­bil? Jest­li se ne­pokloní­te, bu­dete ihned ho­zeni do roz­pálené oh­nivé pe­ce! A který bůh by vás mohl za­chránit z mé moci?“ 16 „­Na to ti, Nabukadne­za­re, ne­po­tře­buje­me sami odpovídat,“ řek­li krá­li Ša­d­rach, Mešach a Abednego. 17 „Jest­li nás Bůh, kterého ctí­me, bude chtít za­chránit, za­chrání nás z roz­pálené oh­nivé pece i ze tvé mo­ci, krá­li. 18 A i kdy­by ne, vez­mi na vědo­mí, krá­li, že tvé bohy ctít ne­bu­de­me a zlaté soše, kte­rou jsi vztyčil, se nepokloníme.“ V ohnivé peci19 Nabukadne­zar se na Ša­d­ra­cha, Meša­cha a Abednega rozzuřil. S tváří zkři­venou vzte­kem ihned po­ručil roz­pá­lit tu pec sedmkrát více, než se roz­palova­la obvykle, 20 a nej­větším si­lákům ze svého voj­s­ka přikázal, ať Ša­d­ra­cha, Meša­cha a Abednega svážou a hodí je do roz­pálené oh­nivé pe­ce. 21 A tak ty muže sváza­li, jak byli – v pláštích, kalho­tách i čepicích – a ho­di­li je do roz­pálené oh­nivé pe­ce. 22 Pro­tože byl králův roz­kaz tak přísný, roz­pá­li­li pec tak silně, že ty muže, kteří do ní Ša­d­ra­cha, Meša­cha a Abednega háze­li, seže­hl pla­men. 23 Tito tři muži, Ša­d­rach, Mešach a Abednego, pak do­pad­li svázaní do­prostřed roz­pálené oh­nivé pe­ce. 24 Náhle se král Nabukadne­zar zděsil. Vstal a ohro­men se ptal svých rád­ců: „Copak jsme ne­ho­di­li do pla­menů tři svázané muže?“ „Jistě, Výsosti,“ od­po­vědě­li. 25 „Jenže já vi­dím čtyři muže,“ on na to, „a roz­vázané! Pro­cházejí se v pla­menech, vůbec nic jim není a ten čtvr­tý vy­padá jako boží syn!“ 26 Nabukadne­zar přistou­pil k ot­vo­ru roz­pálené oh­nivé pece a zvo­lal: „Ša­d­ra­chu, Meša­chu, Abednego, služebníci Nej­vyššího Bo­ha, po­jď­te ven!“ A tak Ša­d­rach, Mešach a Abednego vy­š­li z ohně ven. 27 Sa­tra­po­vé, hej­tmani, místo­držící i královští rád­cové se shro­máž­di­li, aby vi­dě­li ty muže, kterým oheň vůbec ne­u­blížil. Ani vla­sy na hlavě nemě­li ožehlé, ani na pláštích ne­bylo nic znát a ne­by­li ani cí­tit ohněm. 28 Nabukadne­zar teh­dy pro­hlásil: „Požeh­nán buď Bůh Ša­d­rachův, Mešachův a Abednegův, jenž po­slal svého an­dě­la a za­chránil své služebníky, kteří se na něj spo­leh­li! Vze­pře­li se dokon­ce i králov­ské­mu roz­ka­zu a radě­ji by po­loži­li život, než aby slouži­li a klaně­li se jiné­mu bo­hu, než je je­jich Bůh. 29 Pro­to nařizu­ji li­dem všech národů a jazyků: Kdoko­li by se rouhal Bohu Ša­d­rachovu, Mešachovu a Abednego­vu, bude rozčtvrcen a jeho dům ob­rácen v smetiště. Žádný jiný Bůh pře­ce ne­dokáže za­chránit jako tento!“ 30 Král se pak po­sta­ral, aby se Ša­d­rachovi, Mešachovi a Abednego­vi v babylon­ské pro­vin­cii dobře daři­lo. Další králův sen31 Král Nabukadne­zar li­dem všech národů a jazyků v ce­lém obyd­leném světě: Hojný pokoj vám! 32 S po­těšením vám dávám na vědo­most divy a zá­zra­ky, které při mně vy­ko­nal Nej­vyšší Bůh. 33 Jak ne­smírné jsou jeho divy, jak mo­cné jeho zázraky! Jeho králov­ství trvá navěky, jeho vláda nad vše­mi poko­lení­mi!