Bible21 › Ezechiel › 18

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

Proč máte umírat?1 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 2 „Co je to s vá­mi, že o iz­rael­ské zemi říká­te toto přísloví: ‚Rodiče jedli trpké hroz­nya dě­tem trnou zu­by‘? 3 Ja­kože jsem živ, praví Panovník Hos­po­din, to přís­loví už v Iz­rae­li ří­kat ne­bu­dete. 4 Hle – mně patří všech­ny živo­ty, jak život ro­dičů, tak život dětí! Živo­tem za­platí ten, kdo hřeší. 5 Někdo je tře­ba sprave­dlivý a jedná po­ctivě a sprave­dlivě: 6 Ne­ho­duje v náhorních svatyních, k mod­lám iz­rael­ského domu nevzhlíží, manželku svého bližního nezneuctí, nepřiblíží se k ženě, dokud krvácí, 7 niko­mu ne­chce ublížit, vrací dlužní­kovi, co zastavil, nepřivlastňuje si, co mu nepatří, dělí se o chléb s hla­dový­ma dává ša­ty na­hým, 8 ne­půjčuje jako li­chvářia ne­vy­máhá úroky, odvrací ruku od křiv­dya lidi správně roz­soudí, 9 řídí se mý­mi pravi­dlya věrně do­držuje mé zákony. Takový člověk je sprave­dlivý, ta­kový jis­tě bude žít, praví Panovník Hos­po­din. 10 Zplodí však tře­ba zločin­ce a vraha, který pro­vádí coko­li z těch věcí, 11 kterých se on sám varoval: Hoduje v náhorních svatyních, manželku svého bližního zne­u­ctí, 12 ub­ližuje chudým a ubohým, přivlastňuje si, co mu nepatří, nevrací, co vzal do zástavy, upírá oči na modly, páchá ohavnosti, 13 půjčuje jako li­chvářia vy­máhá si úroky. Takový má snad žít? Niko­li! Za všech­ny ohavnosti, které pro­váděl, jis­tě zemře; jeho krev ulpí na něm. 14 Tře­ba však zplodí sy­na, který vi­dí všech­ny hří­chy, které jeho otec páchá, pro­hlédne a za­čne jednat ji­nak: 15 Ne­ho­duje v náhorních svatyních, k mod­lám iz­rael­ského domu nevzhlíží, manželku svého bližního ne­zne­u­ctí, 16 niko­mu ne­chce ublížit, nebere nic do zástavy, nepřivlastňuje si, co mu nepatří, dělí se o chléb s hla­dový­ma dává ša­ty na­hým, 17 vy­hýbá se to­mu, aby chudým ublížil, nepůjčuje jako li­chvářia ne­vy­máhá úroky, plní mé záko­nya řídí se mý­mi pravidly. Takový ne­zemře za ot­covy viny – ta­kový jis­tě bude žít! 18 Jeho otec však zemře za své vi­ny, pro­tože půso­bil příkoří, okrádal bra­t­ra a pro­váděl mezi svým li­dem špatnosti. 19 Vy ale říká­te: ‚Jak to, že syn nene­se ot­covy viny?‘ – Jest­liže ten syn jednal po­ctivě a sprave­dlivě, do­držoval má pravi­dla a plnil je, ta­kový jis­tě bude žít. 20 Živo­tem za­platí ten, kdo hřeší. Syn ne­po­ne­se ot­covy viny a otec ne­po­ne­se viny synovy. Sprave­dlivé­mu se bude počítat jeho sprave­dlnost a niče­movi jeho ničem­nost. 21 Když se však niče­ma od­vrátí ode všech hříchů, jichž se do­pustil, bude do­držovat všech­na má pravi­dla a jednat po­ctivě a sprave­dlivě – ta­kový ne­zemře, ta­kový jis­tě bude žít! 22 Žádné hří­chy, jichž se do­pustil, mu ne­bu­dou připo­míná­ny. Pro­tože jednal sprave­dlivě, bude žít. 23 Mám snad za­líbení ve smrti niče­my? praví Panovník Hos­po­din. Ne­chci snad radě­ji, aby se od svých cest od­vrá­til a žil? 24 Když se však sprave­dlivý od­vrátí od své sprave­dlnosti a bude jako niče­ma pá­chat bez­práví a pro­vádět vše­možné ohavnosti – má snad žít? Žádné sprave­dlivé skutky, které ko­nal, ne­bu­dou vzpo­menu­ty. Zemře za to, jak byl ne­věrný, za hřích, kterého se do­pustil. 25 Vy ale říká­te: ‚Hos­po­din je ve svém jednání vrtkavý.‘ Po­s­lyš, dome iz­rael­ský: Já že jsem ve svém jednání vr­t­kavý? Nejste to spíše vy, kdo je vr­t­kavý ve svém jednání? 26 Když se sprave­dlivý od­vrátí od své sprave­dlnosti a páchá bez­práví, mu­sí zemřít. Zemře kvů­li bez­práví, je­hož se do­pustil. 27 Když se niče­ma od­vrátí od své ničem­nosti a jedná po­ctivě a sprave­dlivě, za­chrání se a bude žít. 28 Pro­hlé­dl a od­vrá­til se ode všech hříchů, jichž se do­pustil – ta­kový ne­zemře, ta­kový jis­tě bude žít. 29 Dům Iz­rae­le však říká: ‚Hos­po­din je ve svém jednání vrtkavý.‘ Já že jsem ve svém jednání vr­t­kavý, dome iz­rael­ský? Nejste to spíše vy, kdo je vr­t­kavý ve svém jednání? 30 Pro­to vás budu sou­dit, dome Iz­rae­le, každého pod­le jeho jednání, praví Panovník Hos­po­din. Ob­rať­te se! Od­vrh­ně­te všech­ny své hří­chy, ať vás ta vina ne­zničí! 31 Od­hoď­te všech­ny hří­chy, které jste pá­cha­li, a zís­kej­te nové srd­ce a nového du­cha. Pro­č má­te umírat, dome iz­rael­ský? 32 Nemám za­líbení ve smrti umírajících, praví Panovník Hos­po­din. Ob­rať­te se a žijte!“