Bible21Pláč1

Pláč

Opuštěné město1 Ach, jak zůstalo opuštěno­to město plné lidí! Jako by bylo ovdovělo­to pro­s­lulé mezi národy! Bývalo kněžnou mezi zeměmi, a teď je v ot­ro­ctví. 2 Hořce naříká ce­lou noc, po tvářích kanou slzy. Z jejích mi­len­ců, ko­lik jich bylo, ji žádný nejde utěšit. Všichni přá­te­lé ji zradili, obrátili se pro­ti ní! 3 Juda ode­šel do vy­hnan­stvíponížen krutou porobou. Přebývá mezi po­hanya nemá, kde by spočinul. Všichni, kdo ho pronásledovali, ho do­stih­li v jeho sevření. 4 Osiře­lé jsou ces­ty na Sion, nikdo už nejde na slavnost. Jeho brá­ny pustě zejí, jeho kněží sténají, jeho pan­ny mají smu­tek – Si­o­nu je tak hořce! 5 Jeho pro­tivníci triumfují, nepřátelé mají zdar. Hospodin to­tiž Je­ruzalém ranilkvů­li mno­ha jeho nevěrám. Do za­jetí šly i dě­ti – ne­pří­tel si je vzal! 6 Dce­ru si­on­skou opusti­laveškerá nádhera. Její vel­moži jako je­lenipas­tvu marně hledají; zbaveni síly pr­chajípřed svý­mi pronásledova­te­li. 7 Ve dnech trápení a blouděníD­ce­ra je­ruzalém­ská vzpo­míná­na všech­ny poklady, jež kdy­si mívala. Když její lid pa­dal ru­kou sokaa nikdo nešel na pomoc, nepřítel se tenkrát díva­la smál se nad tou záhu­bou. 8 Dce­ra je­ruzalém­ská hroz­ně hřešila, stala se nečistou. Každý cti­tel jí teď pohrdá, když vi­dí její nahotu, a ona za­tím sténá, hanbou za­krývá si tvář. 9 Na jejích sukních špí­na ulpěla, nestarala se, co bude pak. Neuvěřitelný byl její páda nikde žádná útěcha. Pohleď, Hos­po­di­ne, na mé trápení – ne­pří­tel zvítězil! 10 Na vše, co jí bylo drahé, vztáhl svou ruku nepřítel. Viděla, jak do její sva­tyněvtrh­li po­hané – ­ti, o kterých jsi nařídil: „Do tvého shro­máždění nesmějí!“ 11 Vše­chen její lid sténáa že­brá o chleba. Své drahé dali za něco k jídlu, aby se udrže­li naživu. Pohleď, Hos­po­di­ne, jen se podívej, v jaké jsem hroz­né po­tupě! 12 Není to pro vás vůbec nic, všichni, kdo pro­chází­te kolem? Jen se podívej­te, pohleďte, zda je bo­lest podobná té, kte­rou trpím, kterou mě ranil Hos­po­dinv den, kdy se roz­lí­til. 13 On se­s­lal oheň z výši­nydo mých kostí, které zachvátil. On na­stražil mým no­hám síť, obrátil mě zpátky. On způso­bil mé zničení, celé dny ležím v bezmo­ci! 14 Z mých hříchů se stalo jho, jež bylo jeho ru­kou svázáno. Zavěsily se mi na hrdlo, to jho mě síly zbavilo! Hospodin mě vy­dal do rukou, před ni­miž ob­stát ne­mo­hu. 15 Hos­po­din po­hr­dl vše­mi hrdiny, kteří jsou v mých zdech. Vojsko pro­ti mně shromáždil, aby roz­drtil mé mládence. Hospodin šlapal v lisu­panen­skou dce­ru Ju­du! 16 To pro­to nyní pláči, z očí mi tečou slzy. Není nablízku, kdo by mě potěšil, kdo by mi život navrátil. Mé dě­ti zůstaly opuště­ny – ne­pří­tel zvítězil. 17 Sion své ruce vztahuje, chybí mu těšitel. Hospodin vzbu­dil pro­ti Jáko­bovivšech­ny ne­přá­te­le z okolí; Jeruzalém je mezi ni­mi­ja­ko nečis­tý. 18 Hos­po­din je ale v právu, vždyť jsem se vze­pře­la jeho příkazům. Poslyšte, všech­ny národy, pohleďte na mé trápení: Mé pan­ny i mí mlá­den­ci­mu­se­li jít do za­jetí. 19 Vo­la­la jsem své milence, ti mě však zradili. Moji kněží i mí stařeši­novéve městě pomřeli, když že­bra­li o něco k jídlu, aby se udrže­li naživu. 20 Po­hleď, Hos­po­di­ne, na mé úzkosti, jak se mi chvějí útroby! Srdce mi buší v prsounad mo­jí hroz­nou vzpourou. Venku meč vraždí děti, doma umírají hla­dy! 21 Každý slyší mé sténání, nikdo mě ale netěší. Všichni mí ne­přá­te­lé slyší o mém neštěstía jásají nad tím, co jsi dopustil. Kéž už přive­deš ten vy­hlášený den, kdy je po­stih­ne to, co mě! 22 Kéž už všech­na je­jich zlo­bavy­stoupí před tvou tvář. Proveď jim, co jsi mi uči­nilza všech­ny mé nevěry. Je pří­liš mého sténání, srdce mi puká bo­lestí!

Bible21Pláč1

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček