Bible21 › Píseň písní › 7

Píseň písní

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8

1 Doko­la, doko­la, Šulamitko! Dokola, doko­la, ať si tě prohlédnem! Copak vi­dí­te na Šulamitce, když mezi ná­mi tan­cuje?
2 Jak krásné jsou v san­dálech krůčky tvé, dcero knížecí! Křivky tvých boků jako šperky­mis­trnou ru­kou tepané.
3 Pu­pek tvůj – číše okrouhlá, kořeněné víno v ní nikdy nechybí! Podbřišek tvůj – kupka pšeniceztrácející se v li­liích.
4 Dvo­jice prsů tvých dvo­jice ko­lou­chů je, srnčí dvo­jčátka.
5 Tvá šíje, věž z kosti slonové. Tvé oči – rybníky cheš­bon­sképři bráně Bat-rabim. Tvůj nos jak li­banon­ská věžk Da­mašku hledící.
6 Tvá hlava vy­soko jak Kar­mel tyčí se, kadeře ti z hlavy jak rou­cho splývají – král je po­lapen v těch pramín­cích!
7 Jak krásná jsi, jak půvabná, lásko, ve svých rozkoších!
8 Tvá po­stava se pal­mě podobá, tvé prsy hroz­nům dat­lovým.
9 Dovol mi pro­sím na pal­mu šplhat, její ovo­ce vzít do dlaní. Tvé prsy kéž jsou mi hroz­ny vína, tvůj dech ať voní jab­loní,
10 tvé po­libky ať jsou mi vínem lahodným! K mé­mu mi­lé­mu už to víno proudí, plyne mi po rtech, po zu­bech.
11 Já patřím své­mu mi­lé­mua jeho touha patří mně!
12 Po­jď, mi­lý můj, do po­lí pojďme, mezi trsy heny bu­dem no­covat!
13 Ráno si přivstane­me, k vi­nicím zamíříme, zda pučí réva, se půjdem podívat, révové kvě­ty zda se již otvírají, zda kvete granátový sad – tam ti své mi­lování dám!
14 Mi­lostná jablíčka svou vůni vydávají, na našem prahu všech­ny rozkoše, nové i staré, če­kají – pro te­be, mi­lý můj, jsem je šetři­la!