Bible21 › Žalmy › 69

Žalmy

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66
• 67
• 68
• 69
• 70
• 71
• 72
• 73
• 74
• 75
• 76
• 77
• 78
• 79
• 80
• 81
• 82
• 83
• 84
• 85
• 86
• 87
• 88
• 89
• 90
• 91
• 92
• 93
• 94
• 95
• 96
• 97
• 98
• 99
• 100
• 101
• 102
• 103
• 104
• 105
• 106
• 107
• 108
• 109
• 110
• 111
• 112
• 113
• 114
• 115
• 116
• 117
• 118
• 119
• 120
• 121
• 122
• 123
• 124
• 125
• 126
• 127
• 128
• 129
• 130
• 131
• 132
• 133
• 134
• 135
• 136
• 137
• 138
• 139
• 140
• 141
• 142
• 143
• 144
• 145
• 146
• 147
• 148
• 149
• 150

1 Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie“. Žalm Davi­dův.
2 Bože, po­moz mi, voda až po krk sahá mi!
3 Hlu­boko klesám do bah­na beze dna, kolem mě vodní hlu­bi­na – ­ta záplava mě přemáhá!
4 Křikem jsem vyčerpán, hrdlo mě pálí, vysychá, vyhlížím Bo­ha, ztrácím zrak!
5 Těch, kdo mě bez důvo­du nenávidí, je více, než mám vlasů na hlavě! Spousta je těch, kteří mě chtějí zničit, obviňují mě falešně – to, co jsem ne­u­kra­dl, mu­sím navracet!
6 Ty, Bože, znáš moje bláznovství, mé viny před te­bou se nikam ne­s­kryjí.
7 Ať se kvů­li mně, Hos­po­di­ne, stydět ne­mu­sí­ti, kteří v te­be, Pane zástupů, doufají. Ať kvů­li mně nejsou za­hanbeni­ti, kteří tě, Bože Iz­rae­le, hledají!
8 Kvů­li to­bě pře­ce snáším ponížení, to kvů­li to­bě mi han­ba halí tvář.
9 Pro vlastní bra­t­ry jsem jako cizí, pro dě­ti své matky jsem cizin­cem.
10 Hor­livost tvého domu mě to­tiž stravuje, padají na mě urážky to­bě určené!
11 V slzách když jsem se trápil postem, měli pro mě jen po­směšky.
12 Místo šatů když ob­lékal jsem pytel, skládali o mně říkanky.
13 Po­mlou­va­li mě, kdo sedají v bráně, opilci si o mně zpíva­li!
14 Já se však budu mod­lit k tobě, vždyť je, Hos­po­di­ne, čas tvé milosti. Vyslyš mě, Bože, ve své ve­liké lásce, zachraň mě ve své věrnosti!
15 Z bah­na mě vy­táhni, nenech mě utonout, před tě­mi, kdo mě nenávi­dí, dej mi uniknoutja­ko před vodní hlu­bi­nou!
16 Ať mě ne­přemůže vodní záplava, ať mě ne­po­hl­tí její hlubina, kdyby se nade mnou pro­past za­vře­la!
17 Vy­s­lyš mě, Hos­po­di­ne, pro dob­ro­tu své lásky, v hojném svém sou­ci­tu na mě po­hlédni.
18 Před svým služebníkem svou tvář neskrývej, je mi tak úzko – po­spěš, vy­s­lyš mě!
19 Při­bliž se ke mně, vy­pro­sti mě, vykup mě z moci ne­přá­tel!
20 Ty pře­ce víš o mém ponížení, o všech těch urážkách a po­směšcích – všech­ny mé ne­přá­te­le máš pře­ce na očích!
21 Srd­ce mám han­bou zdrcené, je mi zle, toužil jsem po sou­ci­tu, zbytečně, hledal jsem utěši­te­le, ale nenašel.
22 K jídlu mi dali oku­sit žluče, ocet mi dali pít, když žíznil jsem!
23 Je­jich stůl ať se jim stane léčkou, jejich pastí a odpla­tou.
24 Ať se jim v očích za­tmí, tak aby neviděli, jejich bed­ra se­h­ni navž­dycky!
25 Vy­lij na ně své rozhněvání, plamen tvé prch­livosti ať je za­chvátí.
26 Je­jich příby­tek ať zůstane pustý, v je­jich stanech ať nikdo ne­byd­lí!
27 Koho jsi sám ztre­stal, toho pronásledují, baví se o bo­lesti te­bou zraněných.
28 Je­jich viny jim pro­to všech­ny sečti, do tvé sprave­dlnosti ať ne­vstoupí.
29 Z kni­hy živo­ta ať jsou vymazáni, mezi sprave­dlivé ať nejsou poč­teni!
30 Já sám jsem ubo­hý, trpím bolestí, tvá spása však, Bože, dá mi bez­pečí!
31 Boží jméno pak písní oslavím, vyvyšovat je budu s vděčností.
32 Ta oběť Hos­po­di­na po­těší víc než býk, více než do­by­tek s rohy a kopy­ty!
33 Ponížení se roz­ve­se­lí, až to uvi­dí – vám, kdo hledá­te Bo­ha, ať srd­ce oži­jí!
34 Vž­dyť pře­ce Hos­po­din slyší ubožáky, nepohrdá svým li­dem v za­jetí.
35 Ne­besa i země ať jej oslavují, též moře i všech­na havěť v nich!
36 Bůh to­tiž Si­o­nu da­ruje spásua měs­ta Judy znovu vystaví, tak aby byd­le­li ve svém dě­dictví.
37 Po­tom­ci jeho služebníků tu zemi ob­držía zůstanou v ní, kdo jeho jméno mi­lu­jí!