Bible21 › Žalmy › 44

Žalmy

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66
• 67
• 68
• 69
• 70
• 71
• 72
• 73
• 74
• 75
• 76
• 77
• 78
• 79
• 80
• 81
• 82
• 83
• 84
• 85
• 86
• 87
• 88
• 89
• 90
• 91
• 92
• 93
• 94
• 95
• 96
• 97
• 98
• 99
• 100
• 101
• 102
• 103
• 104
• 105
• 106
• 107
• 108
• 109
• 110
• 111
• 112
• 113
• 114
• 115
• 116
• 117
• 118
• 119
• 120
• 121
• 122
• 123
• 124
• 125
• 126
• 127
• 128
• 129
• 130
• 131
• 132
• 133
• 134
• 135
• 136
• 137
• 138
• 139
• 140
• 141
• 142
• 143
• 144
• 145
• 146
• 147
• 148
• 149
• 150

1 Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Ko­rachových.
2 Na vlastní uši jsme, Bože, slyšeli, co nám vy­právě­li naši ot­cové – o tom, cos ko­nal v je­jich dnech, v těch sta­rodávných dnech.
3 Svou vlastní ru­kou jsivy­hnal po­ha­ny, a je jsi usadil; rozdrtils náro­dy, a je jsi roz­plo­dil.
4 Svým vlastním mečem tu zemi neovládli, ve vlastní paži nemě­li vítězství; tvá pravice to by­la, paže tvá, tvář tvá jim záři­la – měls je rád!
5 Jenom ty, Bože, jsi můj Král, ty nech vítězit Jáko­ba!
6 S te­bou jsme ne­přá­te­le drtili, tvým jménem po útočnících šlapa­li.
7 Ve vlastní luk jsem nevěřil, nebyl to můj meč, kdo dal mi vítěz­ství!
8 Tys nám dal nad ne­přá­te­li vítězit, naše pro­tivníky jsi vž­dy za­han­bil.
9 Chlu­bi­li jsme se Bo­hem každý den, stále jsme slavi­li jméno tvé! sé­la
10 Teď jsi nás ale za­hnal a zahanbil, nevytáhl jsi s voj­s­ky naši­mi.
11 Za­hnals nás na útěk před naši­mi nepřáteli, naši pro­tivníci nás obra­li!
12 Jak ovce na jatka jsi nás ne­chal jít, rozehnal jsi nás mezi po­ha­ny.
13 Za pa­ka­tel jsi svůj lid prodal, o je­jich cenu jsi ne­smlou­val!
14 U našich sou­sedů vy­dals nás potupě, všem oko­lo jsme k smí­chu a zábavě.
15 Udělal jsi z nás poře­ka­dlo mezi národy, aby nad ná­mi li­dé třás­li hlava­mi.
16 Denně je pře­de mnou moje ostuda, moji tvář han­ba pokrývá,
17 když slyším urážky a nadávky, když se mi ne­přá­te­lé mstí!
18 Když se nám to všech­no dělo, nezapomněli jsme na tebe, nezradili jsme smlou­vu tvou.
19 Naše srd­ce se ji­nam neodvrátilo, z tvé stez­ky ne­sešel náš krok.
20 Ty jsi nás ale drtil v kra­ji šakalů, halil jsi nás še­rou temno­tou!
21 Jak bychom na jméno svého Boha zapomněli, jak bychom k cizí­mu bohu ruce zveda­li?
22 Cožpak by na to znalec tajem­ství srdce, cožpak by na to Bůh ne­přišel?
23 Pro tebe jsme za­bíjeni v kte­rou­ko­li chvíli, mají nás za ovce k za­bi­tí!
24 Pro­buď se, Pane, pro­č ještě spíš? Procitni, ne­za­háněj nás navěky!
25 Pro­č ukrýváš svo­ji tvář, nedbáš na naši bí­du, na útlak náš?
26 Do pra­chu naše duše klesají, naše tě­la leží na ze­mi.
27 Po­vstaň a po­moz nám – ať nás vy­koupí lás­ka tvá!