Bible21 › Žalmy › 109

Žalmy

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48
• 49
• 50
• 51
• 52
• 53
• 54
• 55
• 56
• 57
• 58
• 59
• 60
• 61
• 62
• 63
• 64
• 65
• 66
• 67
• 68
• 69
• 70
• 71
• 72
• 73
• 74
• 75
• 76
• 77
• 78
• 79
• 80
• 81
• 82
• 83
• 84
• 85
• 86
• 87
• 88
• 89
• 90
• 91
• 92
• 93
• 94
• 95
• 96
• 97
• 98
• 99
• 100
• 101
• 102
• 103
• 104
• 105
• 106
• 107
• 108
• 109
• 110
• 111
• 112
• 113
• 114
• 115
• 116
• 117
• 118
• 119
• 120
• 121
• 122
• 123
• 124
• 125
• 126
• 127
• 128
• 129
• 130
• 131
• 132
• 133
• 134
• 135
• 136
• 137
• 138
• 139
• 140
• 141
• 142
• 143
• 144
• 145
• 146
• 147
• 148
• 149
• 150

1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Bože, má chlou­bo, pře­ruš své mlčení!
2 Ús­ta si na mě ot­vírají zrád­ci zlí, pomlouvají mě lživý­mi jazyky!
3 Nenávistný­mi slovy mě zasypali, bezdůvodně pro­ti mně bo­jují.
4 Za moje přá­tel­ství mě obviňují, zatímco přináším své mod­lit­by.
5 Zlo­bou mi za dob­ro­tu odplácejía nenávis­tí za mé přá­tel­ství.
6 Us­tanov nad ním zlého soudce, po pravici ať mu sto­jí žalob­ce!
7 Až bude sou­zen, ať je za zločince, i jeho mod­lit­ba ať hří­chem je!
8 Ať jeho život trvá jen krátce, jeho po­věření ať jiný pře­vez­me!
9 Ať jeho dě­ti zůstanou sirotky, jeho že­na ať ovdoví!
10 Ať jeho synové po že­bro­tě chodí, vyhnáni ze svých roz­va­lin!
11 Ať li­chvář za­baví vše, co mu patří, jeho jmění ať si vezmou cizin­ci!
12 Ať nemá niko­ho, kdo by ho měl rád, ať není, kdo by jeho si­ro­tky li­toval!
13 Ať jeho po­tom­ci jsou zce­la vymýceni, jejich jméno ať v příštím poko­lení vy­mizí!
14 Ať na vinu jeho předků Hos­po­din pamatuje, hřích jeho matky ať není za­hlazen!
15 Ať je má Hos­po­din před se­bou vždycky, ať je­jich památku ze země vy­hladí!
16 Pro­to, že na las­kavost ani nepomyslel, nuzného ubožáka štval jako zvěř, mordoval to­ho, kdo bo­lest v srd­ci měl!
17 Mi­loval pro­kletí, tak ať ho raní, nestál o požeh­nání, tak ať ho opustí!
18 Jak oděv ob­lékal si proklínání, jak voda se mu vsáklo do těla, vniklo mu do kostí jako mast.
19 Ať ho to pro­kletí za­halí jako plášť, ať ho vž­dy obe­píná jako pás!
20 Tak­to ať Hos­po­din ztrestá mé žalobce, ty, kteří o mně mluví to­lik zle.
21 Hos­po­di­ne, Pane, ty aleza­staň se mě pro jméno své! Jsi tak dob­rý ve své lás­ce – zachraň mě!
22 Nuzný ubožák, to jsem já, srdce mě bo­lí v útrobách.
23 Jako stín navečer ztrácím se, jako ko­bylka jsem větrem unášen.
24 Od po­stu se mi chvějí kolena, mé tělo hubne a se­sy­chá.
25 Li­dem jsem už jenom pro posměch, hlavami po­třásají, když vi­dí mě.
26 Po­moz mi, Hos­po­di­ne, můj Bože, ve svo­jí lás­ce za­chraň mě!
27 Tak­to ať po­znají, že je to ruka tváa že ty, Hos­po­di­ne, jsi to vy­ko­nal.
28 Žeh­nej mi, za­tím­co oni zlořečí, ať se za­stydí ti, kdo mě napadli, ať se za­ra­duje tvůj služebník!
29 Ať se mí žalob­ci ob­lečou do hanby, ať jsou za­haleni pláštěm ostu­dy!
30 Hos­po­di­na svý­mi ús­ty vel­mi velebím, oslavuji jej mezi zástu­py.
31 Po pravici ubožáka se to­tiž postavil, aby ho před jeho soud­ci za­chránil!