Bible21 › Ester › 1

Ester

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10

Králova slavnost1 Stalo se to za dnůkrále Xer­xe, toho Xer­xe, jenž kraloval nad sto sedm­a­dvaceti pro­vin­ci­e­mi od In­die až po Habeš. 2 Xer­xes toho ča­su trůnil v králov­ském sí­delním paláci v Súsách. 3 Teh­dy, třetího roku své vlá­dy, uspořádal slavnost pro všech­ny své vel­može a dvořa­ny, mo­cné Perša­ny a Mé­dy ja­kož i přítomné hodnostáře a před­stavi­te­le pro­vin­cií. 4 Po dlouhých sto osm­desát dnů vy­stavoval na odiv bo­hatství a slávu své říše, přepy­ch a nád­he­ru svého majestá­tu. 5 Na závěr král vy­stro­jil sed­mi­denní hosti­nu na nádvoří králov­ské zá­me­cké za­hra­dy a po­zval všech­ny vznešené i pro­sté, co jich jen bylo v králov­ském sídle v Súsách. 6 Toho plát­na bílého a mod­rého, na stříbrných tyčích šňůra­mi z kmen­tu a purpu­ru vázaného, těch sloupů z bě­lostného mra­mo­ru, těch lůžek zlatých i stříbrných na dláždění z porfy­ru, bě­lostného mra­mo­ru i per­leti a drahých ka­menů! 7 Králov­ské víno teklo králov­s­ky štědře do zlatých číší, jed­na číše za druhou a každá jiná. 8 Dle nařízení se pilo bez ome­zení; král naří­dil všem dvorním služebníkům, ať každého ob­s­luhují, co hrdlo ráčí. 9 Králov­na Vaš­ti za­tím v Xer­xově králov­ském paláci uspořáda­la hosti­nu pro že­ny. 10 Sedmého dne si král Xer­xes, roz­jařen vínem, za­vo­lal Me­hu­ma­na, Biz­ta, Charbo­na, Big­ta, Abag­ta, Zeta­ra a Karka­sa. Těm­to sed­mi eu­nu­chům, kteří ho ob­s­luhova­li, 11 naří­dil, ať před něj přivedou královnu Vaš­ti v králov­ské ko­runě, aby lidu i vel­možům před­ve­dl její krásu. A že to byla kra­savice! 12 Když jí ale eu­nu­chové vy­ří­di­li králov­ský roz­kaz, králov­na Vaš­ti při­jít odmítla. Král se roz­lí­til, že hněvem jen hořel. 13 Po­ra­dil se však s mudrci znalý­mi po­stupů (králov­ské záleži­tosti se to­tiž řeši­ly se vše­mi znal­ci práv a řádů; 14 nej­blíže mu byli Karše­na, Šet­ar, Ad­ma­ta, Taršiš, Me­res, Mar­se­na a Me­mu­chan – sedm per­ských a méd­ských vel­možů, kteří mě­li přístup k samé­mu krá­li a za­ují­ma­li přední mís­ta v říši): 15 „Jak se má pod­le práva naložit s královnou Vaš­ti za to, že ne­u­po­s­lech­la Xer­xův králov­ský roz­kaz, když za ní po­slal eunuchy?“ 16 Slova se před králem a vel­moži ujal Me­mu­chan: „Králov­na Vaš­ti se ne­pro­vi­ni­la jen pro­ti krá­li, ale i pro­ti všem vel­možům a všem národům ve všech pro­vin­ciích krále Xer­xe. 17 Když se ta zpráva o královně do­ne­se všem ženám, přestanou si vážit svých manže­lů! Bu­dou ří­kat: ‚Král Xer­xes po­slal pro královnu Vaš­ti, a nepřišla!‘ 18 Ještě dnes se manželky per­ských a méd­ských vel­možů do­slech­nou zprávu o královně a za­čnou všem králov­ským vel­možům odmlou­vat! Jako by ne­bylo dost ne­vážnosti a há­dek! 19 Ne­chť král ráčí vy­dat králov­ské slovo, jež bude za­psáno mezi práva per­ská a méd­ská jako ne­po­mí­jivé, a sice že Vaš­ti už ne­smí při­jít před krále Xer­xe. Král si pak bude moci vy­brat za královnu ji­nou, lepší. 20 A ne­chť král vy­dá výnos, který bude roz­hlášen po ce­lé jeho ve­liké říši: Všech­ny manželky ať ctí své manže­ly, vznešené i prosté!“ 21 Ta rada se krá­li i vel­možům lí­bi­la. Král se za­ří­dil pod­le Me­mu­chanovy rady 22 a ro­ze­s­lal lis­ty do všech říšských pro­vin­cií. Do každé jedné pro­vin­cie vzkázal je­jich vlastním pís­mem, každé­mu náro­du je­jich jazykem: „Každý muž ať je doma pánem a ať se mluví jeho jazykem!“