Bible21 › Ezdráš › 3

Ezdráš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10

Obnovení oltáře1 S přícho­dem sedmého měsíce už byli synové Iz­rae­le usazeni ve měs­tech. Jako je­den muž se ale shro­máž­di­li k Je­ruzalé­mu, 2 ne­boť Jošua, syn Jo­ca­dakův, se svý­mi bra­t­ry kněží­mi a Ze­ru­bábel, syn Še­al­tie­lův, se svý­mi bra­t­ry za­ča­li stavět ol­tář Bohu Iz­rae­le, aby na něm moh­li přinášet zápalné obě­ti, jak je psáno v Zákoně Božího služebníka Mo­jžíše. 3 Obnovi­li ol­tář na původních zákla­dech. Přestože mě­li obavy z okolních národů, při­nes­li na něm zápalné obě­ti Hos­po­di­nu, a sice ranní i večerní zápalné obě­ti. 4 Slavi­li také Svá­tek stánků, jak je psáno. Den co den přináše­li pře­depsané zápalné obě­ti 5 a také stálou zápalnou oběť při novo­luních a při všech Hos­po­di­nových slavnos­tech, za každého, kdo dob­rovolně přinášel oběť Hos­po­di­nu. 6 Zápalné obě­ti Hos­po­di­nu za­ča­li přinášet od prvního dne sedmého měsíce, ačko­li Hos­po­dinův chrám ještě neměl ani zákla­dy. Základy chrámu7 Pod­le po­vo­lení od krále Ký­ra pak dali peníze ka­meníkům a tesařům a za jídlo, pi­tí a olej naja­li Si­don­ské a Týr­ské, aby po moři přivez­li ced­rové dře­vo z Li­bano­nu do Jafy. 8 Druhého měsíce druhého roku po svém přícho­du k Boží­mu domu do Je­ruzalé­ma za­há­ji­li Ze­ru­bábel, syn Še­al­tie­lův, a Jošua, syn Jo­ca­dakův, stav­bu. Zby­tek lidu (kněží, levi­té i všich­ni, kdo se vrá­ti­li ze za­jetí do Je­ruzalé­ma), se k nim připo­jil a do­hle­dem nad stav­bou Hos­po­di­nova chrá­mu po­věři­li levi­ty starší dvaceti let. 9 Řízení prací na Božím do­mě se ujal Jošua se svý­mi syny a bra­t­ry, Kad­miel se svý­mi syny (po­tomky Hodaviášový­mi) a po­tom­ci Chena­da­dovi se svý­mi syny a bra­t­ry – samí levi­té. 10 Když stavi­te­lé pokláda­li zákla­dy Hos­po­di­nova chrá­mu, kněží ob­lečení do slavnostních rouch stá­li na svých mís­tech s trub­ka­mi stejně jako levi­té, synové Asafovi, s či­ne­ly, aby chvá­li­li Hos­po­di­na pod­le po­kynů iz­rael­ského krále Davi­da. 11 Opěvova­li Hos­po­di­na a vzdáva­li mu chválu a díky: „Je tak dobrý! Jeho lás­ka k Iz­rae­li trvá navěky!“ Když byl po­ložen základ Hos­po­di­nova chrá­mu, vše­chen lid hla­si­tě pro­vo­lával chválu Hos­po­di­nu. 12 Mno­zí ze starších kněží, levi­tů a rodových vůd­ců, kteří ještě pa­ma­tova­li původní chrám, hla­si­tě pla­ka­li, když na vlastní oči vi­dě­li po­ložení základů to­ho­to chrá­mu. Mno­zí jiní ale křiče­li ra­dostí, 13 takže zvuk pláče za­nikal v ra­dostném křiku. Lid vo­lal hla­si­tě, až se to roz­léhalo ši­roko dale­ko.