Bible21 › Píseň písní › 2

Píseň písní

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8

1 Já jsem ta růže šáronská, jsem li­lie v do­linách.
2 Jako li­lie mezi bodláky, tak je má mi­lá mezi dív­ka­mi.
3 Jako jabloň mezi stro­my lesními, tak je můj mi­lý mezi mládenci. V jeho stínu sedím s rozkoší, jeho ovo­ce mým ústům lahodí.
4 Kéž mě uve­de do síně hodovní, praporem své lás­ky kéž mě za­štítí!
5 Osvěž­te mě rozinkami, posilněte mne jablky, neboť jsem lás­kou ne­mo­cná.
6 Jeho levice pod hlavou moua pravicí mě ob­jímá.
7 Za­přísahám vás, dce­ry jeruzalémské, při srnách, při laních divokých: Neprobouzejte, ne­roz­něcuj­te lásku, dříve než sama bude chtít.
8 Slyš­te – můj mi­lý! Hle – už se blíží, přes hory skáče, spěchá přes kop­ce!
9 Srn­ci či ko­lou­chu můj mi­lý podobá se. Hle, za naší zídkou už se zastavil, mezerami se dívá, škvíra­mi na­hlíží!
10 Můj mi­lý ozval se a ke mně promluvil: Vstaň, lásko má, má pře­krásná, a po­jď!
11 Hle, zima už skončila, průtrž přesta­la a je pryč.
12 Kvítí se ukazuje po zemi, čas pro­z­pěvování je tu, hlas hrd­ličky zní po kra­ji.
13 Fí­kovník na­sy­til své plo­dy mízou, révový květ svou vůni vydává: Vstaň, lásko má, má pře­krásná, a po­jď!
14 Ho­lu­bičko má v roz­se­dlinách skalních, ve skrýši nad srázem, dopřej mi spatřit svůj obličej, svůj hlas mi do­přej uslyšet. Tvůj hlas je to­lik lahodný, tvůj ob­ličej tak líbez­ný!
15 Po­chy­tej­te nám lišky, ty lišky maličké, co na vi­nicích nám škodí, když kvetou naše vi­nice!
16 Můj mi­lý je můj a já jsem jeho, když pase v li­liích.
17 Ještě než s vánkem při­jde dena roz­prch­nou se stíny, vrať se, můj milý! Srnci či ko­lou­chu se podo­be­j­na horách bé­ter­ských!