Bible21 › Nehemiáš › 9

Nehemiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13

Kajícná modlitba1 Čtyři­a­dvacátého dne téhož měsíce se synové Iz­rae­le shro­máž­di­li k po­stu, za­haleni pyt­lovi­nou a po­sypáni hlínou. 2 Ti, kdo byli iz­rael­ského půvo­du, se teh­dy od­dě­li­li ode všech cizo­zem­ců. Stá­li a vy­znáva­li své hří­chy i ne­pravosti svých předků. 3 Čtvrt dne čet­li vesto­je z Kni­hy záko­na Hos­po­di­na, svého Bo­ha, a dalšího čtvrt dne vy­znáva­li a klaně­li se Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu. 4 Na levi­tských stupních stál Ješua, Bi­nui, Kad­miel, Še­baniáš, Buni, Še­re­biáš, Bani a Kenani a hla­si­tě vo­la­li k Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu. 5 Levi­té Ješua, Kad­miel, Bani, Chašabnejáš, Še­re­biáš, Ho­diáš, Še­baniáš a Peta­chiáš pak zvo­la­li: „Vstaň­te a dob­rořeč­te Hos­po­di­nu, své­mu Bohu: Požehnaný jsi, Hos­po­di­ne, Bože náš, od věků až na věky! Tvé slavné jméno ať je požeh­nané, nad všech­no požeh­nání i chválu vy­výšené. 6 Ty sám jsi Hos­po­din, ty jsi nebe uči­nil, ne­besa ne­bes i všech­ny je­jich zástu­py, zemi i se vším, co je na ní, všech­na moře i se vším, co je v nich. Ty sám vše­mu dáváš život, to­bě se klaní zástup ne­bes­ký! 7 Ty jsi Hos­po­din, Bůh, který vy­bral Abra­ma, z chal­dej­ského Uru jej vy­ve­dl a dal mu jméno Abraham. 8 Když jsi po­znal, že je ti v srd­ci věrný, uzavřel jsi s ním smlou­vu o zemi Kananej­ců, Chetej­ců, Emo­rej­ců, Pe­ri­zej­ců, Je­bu­sej­ců a Gi­rgašej­ců a sice, že tu zemi dáš jeho se­meni. A své slovo jsi splnil, ne­boť jsi sprave­dlivý. 9 Vi­děl jsi trápení našich ot­ců v Egyptě, u Rudého moře jsi slyšel je­jich křik. 10 Se­s­lal jsi divy a zá­zra­ky na fa­rao­na, na jeho dvořa­ny i na vše­chen jeho lid, ne­boť jsi věděl, jak je krutě trápi­li. Zís­kal sis jméno, jaké dodnes máš. 11 Moře jsi před nimi roz­dě­lil, pro­středkem moře pro­š­li po souši. Je­jich pronásledova­te­le jsi však smetl do hlu­bin; jako ká­men v těch mo­cných vodách zmize­li! 12 Ve dne jsi je vo­dil slou­pem ob­la­kovým, v noci pak slou­pem oh­nivým sví­tils jim na ces­tu, po které mě­li jít. 13 Na horu Si­naj jsi se­stou­pil, z nebe jsi s nimi pro­mlou­val. Dal jsi jim po­ctivá pravi­dla a sprave­dlivé záko­ny, dob­rá nařízení a příka­zy. 14 Dal jsi jim po­znat svou sva­tou so­bo­tu, skrze svého služebníka Mo­jžíše jsi jim vy­dal příka­zy, nařízení a záko­ny. 15 Chléb z nebe jsi jim dal, když hla­dově­li, a když žízni­li, vy­ve­dl jsi vodu ze skály. Ře­kl jsi jim, ať jdou ob­sa­dit ze­mi, o níž jsi přísahal, že jim ji dáš. 16 Oni však se svý­mi otci pyšně zatvr­di­li ší­ji a odmít­li po­s­lou­chat tvé příka­zy. 17 Odmít­li po­s­lou­chat, ne­po­mys­le­li na divy, které jsi pro ně vy­ko­nal. Zatvr­di­li ší­ji, zvo­li­li si vůd­ce, aby se ve vzpouře vrá­ti­li do po­ro­by! Ty jsi ale Bůh odpuštění, mi­lostivý a sou­citný, ne­smírně trpě­livý a vel­mi las­kavý. Ne­opustil jsi je, 18 když si od­li­li tele a řek­li: ‚To je tvůj Bůh, který tě vy­ve­dl z Egypta.‘ Jak ve­lice se rouha­li! 19 Ty jsi je ale ve svém ne­smírném sli­tování nene­chal sa­motné teh­dy na pouš­ti. Ob­la­kový sloup je nikdy ne­opouštěl, ve dne je vo­dil po cestě; oh­nivý sloup byl s nimi v no­ci, sví­til jim na ces­tu, po které mě­li jít. 20 Svého las­kavého Du­cha jsi jim udě­lil, aby je učil. Je­jich ústům jsi ne­o­de­přel svou manu, dal jsi jim vo­du, když žízni­li. 21 Čtyřicet let ses o ně na pouš­ti sta­ral; nic jim ne­chybělo, oděv ne­chátral, nohy ne­o­tek­ly. 22 Vy­dal jsi jim králov­ství a náro­dy, každý kout jsi jim při­dě­lil. Zís­ka­li zemi Si­cho­na, krále Cheš­bo­nu, i zemi Oga, krále Bášanu. 23 Roz­množil jsi je­jich syny jako hvěz­dy na nebi a uve­dl jsi je do země, o níž jsi ře­kl je­jich ot­cům, ať ji ob­sadí. 24 Synové pak do té země veš­li a ob­sa­di­li ji; Kananej­ce, kteří tam byd­le­li, jsi před nimi po­razil. Do ru­kou jsi jim vy­dal krále i náro­dy země, takže s nimi naloži­li pod­le li­bosti. 25 Do­by­li hrazená měs­ta i úrodnou ze­mi, ob­sa­di­li domy plné cenností, už vy­kopané stud­ny, vi­nice, olivy i ovo­cné sa­dy. Jedli až do sytosti, tu­kem se oba­li­li, s rozkoší užíva­li tvé velké dob­ro­ty. 26 Teh­dy se vzbouři­li, to­bě se po­stavi­li, tvůj Zákon za­ho­di­li za hlavu! Tvé pro­roky vraž­di­li, když je vy­zýva­li, aby se k to­bě vrá­ti­li. Jak ve­lice se rouha­li! 27 Vy­dával jsi je pro­to krutým ne­přá­te­lům, a teh­dy k to­bě vo­la­li v dobách soužení. Tys je pak vy­s­lý­chal z nebe v ne­smírném sli­tování, dával jsi jim za­chrán­ce z ru­kou ne­přá­tel. 28 Když si však vy­dech­li, znovu tě po­pou­ze­li, a pro­to jsi je ne­chával v po­dručí ne­přá­tel. Když po­tom k to­bě vo­la­li znovu, tys je vy­s­lý­chal z nebe v ne­smírném sli­tování a vž­dy znovu jsi je za­chránil. 29 Va­roval jsi je, ať se vrátí k tvé­mu Záko­nu, oni však zpych­li a ne­ch­tě­li po­s­lou­chat tvé příka­zy. Pro­vi­ni­li se pro­ti tvým řádům, z ni­chž ten, kdo je plní, bude žít. Zá­dy se ob­race­li, zatvrzova­li ší­ji, slyšet ne­ch­tě­li. 30 To­lik let ses s nimi trpě­livě vláčel! Svým Du­chem jsi je va­roval skrze pro­roky, když ale přesto odmíta­li slyšet, vy­dal jsi je národům svě­ta do ru­kou. 31 V ne­smírném sli­tování jsi ale s nimi ne­s­kon­coval, ne­opustil jsi je, ne­boť jsi Bůh mi­lostivý a sou­citný. 32 A tak, Bože náš, Bože ve­liký, mo­cný a hroz­ný, za­chovávající smlou­vu a mi­lo­sr­den­ství, ne­po­važuj za nicotné všech­ny ty útrapy, které nás po­tkaly – naše krále i hodnostáře, naše kněze i pro­roky, naše otce i vše­chen lid. Od doby asyr­ských králů až dodnes 33 jsi byl sprave­dlivý ve všem, co nás po­stih­lo. Ty jednáš věrně, to my jsme se pro­vi­ni­li 34 i naši králové, hodnostáři, kněží a ot­cové. Tvůj Zákon ne­plni­li, ne­dba­li na tvé příka­zy ani na výstrahy, ji­miž jsi je va­roval. 35 Když ještě mě­li své králov­ství a hojnost tvé dob­ro­ty, kte­rou jsi jim pro­kazoval, když ještě mě­li tu ši­rou, úrodnou ze­mi, kte­rou jsi jim dal, ne­s­louži­li ti a od svých zlých skutků se ne­ch­tě­li od­vrá­tit. 36 A hle, dnes jsme ot­ro­ci v ze­mi, kte­rou jsi da­roval našim ot­cům, aby jedli její plo­dy a užíva­li její dob­ro­ty – v té zemi jsme dnes ot­ro­ci! 37 Její hojná úroda připadá králům, ji­mž jsi nás pro naše hří­chy pod­manil. S ná­mi i s naším do­bytkem dělají, co se jim zlíbí – ocit­li jsme se ve velkém soužení!“