Bible21 › Nehemiáš › 4

Nehemiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13

1 Když se Sanbalat a To­biáš spo­lu s Ara­by, Amon­ci a Ašdoďa­ny do­slech­li, že obno­vené hrad­by Je­ruzalé­ma rostou do výšky a že to, co bylo po­bořeno, se za­číná za­ce­lo­vat, ne­smírně je to rozhněvalo. 2 Ti všich­ni se spo­lečně spik­li, že vy­táhnou do boje pro­ti Je­ruzalé­mu a vy­vo­lají ne­pokoj. 3 Mod­li­li jsme se tedy ke své­mu Bohu a na obranu pro­ti nim jsme ve dne i v noci stavě­li stráž. 4 Teh­dy se v Jud­s­ku za­čalo ří­kat: „U­bývá sí­la no­sit, su­tin je pří­liš; ty hrad­by ne­zvládne­me postavit.“ 5 Naši ne­přá­te­lé si říka­li: „Než si něče­ho všimnou, než se roz­hlédnou, vpadne­me mezi ně. Po­bi­je­me je a dílo se zastaví.“ 6 Kdyko­li při­cháze­li Ži­dé byd­lící v je­jich sou­sed­ství, desetkrát nám vy­kláda­li: „Kam se ob­rátí­te, ode­všad jdou na vás.“ 7 Pro­to jsem dole za hradba­mi a na otevřená mís­ta ro­ze­stavil lid pod­le je­jich rodů s meči, kopí­mi a lu­ky. 8 Po ob­hlíd­ce jsem knížatům, hodnostářům a ostatním z lidu ře­kl: „Ne­boj­te se jich! Pa­ma­tuj­te na Pá­na ve­likého a hroz­ného. Bo­juj­te za své bra­t­ry, syny a dce­ry, za své že­ny a své domy!“ 9 Když se naši ne­přá­te­lé do­zvědě­li, že o je­jich plánech ví­me a že je Bůh zmařil, moh­li jsme se všich­ni vrá­tit ke hrad­bám, každý ke své­mu dílu. 10 Od toho dne po­lovi­na mých mužů pracova­la na díle a druhá po­lovi­na byla ve zbro­ji. Ve­li­te­lé s kopí­mi, ští­ty, luky a pan­cíři střeži­li ce­lý rod Judův, 11 který stavěl hrad­by. Nosiči jednou ru­kou přenáše­li stavební náklad a druhou svíra­li zbraň. 12 Všich­ni, kdo pracova­li na stav­bě, byli po boku opásáni mečem a ve­dle mě stál tru­bač na be­raní roh. 13 Ře­kl jsem to­tiž knížatům, hodnostářům a ostatním z li­du: „Dílo je ve­liké a roz­sáhlé a my jsme na hrad­bách od sebe dale­ko. 14 Kde­ko­li us­lyší­te trou­bení ro­hu, tam se se­běhně­te. Bůh bude bo­jovat za nás!“ 15 Pracova­li jsme tedy na díle a po­lovi­na tří­ma­la kopí od svítání, až dokud ne­vy­šly hvěz­dy. 16 Teh­dy jsem ře­kl li­du: „Všich­ni ať přespávají se svý­mi mlá­den­ci v Je­ruzalémě, aby moh­li v noci hlídat a ve dne pracovat.“ 17 Já ani mí bratři a mlá­den­ci a strážní, kteří mě pro­váze­li, jsme se ne­svléka­li a ne­odkláda­li zbraň ani u vo­dy.