Bible21 › Nehemiáš › 13

Nehemiáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13

1 Ono­ho dne se veřejně předčítalo z Kni­hy Mo­jžíšovy. Našlo se tam za­psáno: „Do Božího shro­máždění ne­smí vejít nikdo z Amon­ců ani z Moáb­ců, 2 pro­tože synům Iz­rae­le ne­vy­š­li na­pro­ti s chle­bem a vodou. Namísto toho si naja­li Balaá­ma, aby je pro­klel. Náš Bůh ale ob­rá­til klet­bu v požehnání.“ 3 Jakmi­le ten zákon us­lyše­li, vy­louči­li z Iz­rae­le všech­ny, kdo se mezi ně při­mísi­li. 4 Ještě před­tím se ale kněz Eli­ašib, při­dělený ke ko­morám chrá­mu naše­ho Bo­ha, spříznil s To­biášem 5 a po­s­ky­tl mu ve­likou ko­mo­ru, kde před­tím ukláda­li obě­ti­ny, ka­di­dlo, nádo­by a desátky z obi­lí, ví­na i ole­je, pře­depsaného pro levi­ty, zpěváky a strážné, ja­kož i obě­ti­ny pro kněze. 6 V té době jsem ne­byl v Je­ruzalémě, pro­tože jsem ve dvaa­třicátém roce babylon­ského krále Ar­taxer­xe mu­sel od­cestovat ke krá­li. Po­tom jsem krále znovu požádal o svo­lení 7 a vrá­til se do Je­ruzalé­ma. Teh­dy jsem se do­zvěděl, ja­kou špatnost Eli­ašib pro­ve­dl, když To­biášovi po­s­ky­tl ko­mo­ru na nádvoří Božího chrá­mu. 8 Ne­smírně rozhněván jsem všech­ny To­biášovy ro­dinné věci vy­házel ven z ko­mo­ry. 9 Pak jsem naří­dil ko­mo­ry očistit a ne­chal tam nano­sit věci Božího do­mu, obě­ti­ny a ka­di­dlo. 10 Také jsem zjistil, že se ne­od­váděly příděly pro levi­ty, takže se všich­ni levi­té i zpěváci ko­nající bo­ho­s­lužbu uchý­li­li ke svým po­lím. 11 Vy­t­kl jsem to hodnostářům. „Jak to že je za­ne­d­báván Boží dům? ! ptal jsem se. Po­vo­lal jsem je tedy zpět a po­slal je na je­jich mís­ta. 12 Vše­chen jud­ský lid pak přinášel do pokladnic desátky z obi­lí, ví­na i ole­je. 13 Pokladnice jsem svěřil knězi Še­le­miášovi, písaři Sádo­kovi a levi­tovi Pedajášovi a k ruce jsem jim dal Chana­na, syna Za­ku­rova, syna Ma­taniášova. Byli spo­leh­liví li­dé, a tak do­sta­li za úkol roz­dělovat příděly svým bratřím. 14 Pa­ma­tuj za to na mě, Bože můj, a ne­vy­maž mou od­danost, kte­rou jsem pro­kazoval domu svého Boha a jeho službám! Další reformy15 V těch dnech jsem v Jud­s­ku vi­děl, jak v so­bo­tu šlapou vinný lis, jak snášejí obi­lí na hro­ma­dy, na­kládají na osly a převážejí do Je­ruzalé­ma víno, hroz­ny, fíky a vše­možné nákla­dy. Ještě téhož so­botního dne, kdy ty po­travi­ny pro­dáva­li, jsem je va­roval. 16 Zdržova­li se tam také Tyřané a přiváže­li ryby a vše­možné zboží, které v so­bo­tu pro­dáva­li Ži­dům pří­mo v Je­ruzalémě. 17 Vy­týkal jsem to jud­ské šlech­tě. „Co to dělá­te za špatnost? ! ptal jsem se jich. „Vž­dyť zne­svěcujete so­bo­tu! 18 Právě to­hle děla­li vaši ot­cové, a náš Bůh pak na nás a na toto město do­pustil všech­no to zlo! Když po­sk­vrňujete so­bo­tu, znovu roz­něcujete jeho hněv pro­ti Izraeli!“ 19 Když se tedy v je­ruzalém­ských branách za­čínalo šeřit před so­bo­tou, přikázal jsem, ať za­vřou vra­ta. Za­kázal jsem je otevírat, dokud ne­s­končí so­bo­ta. Do bran jsem po­stavil něk­teré ze svých mužů, aby se v so­bo­tu ne­mohl přivážet náklad. 20 Jednou nebo dva­krát mu­se­li ob­chodníci a pro­davači veškerého zboží přeno­covat venku před Je­ruzalé­mem. 21 Já jsem je ale va­roval. „Co tady no­cujete před hradbami?“ říkal jsem jim. „Ještě jednou, a vztáhnu na vás ruku!“ Od té doby už v so­bo­tu ne­cho­di­li. 22 Levi­tům jsem naří­dil, aby se očisti­li a přiš­li hlídat brá­ny, aby so­botní den zůstal svatý. I za to na mě pa­ma­tuj, Bože můj, a ve své ve­liké lás­ce se sli­tuj nade mnou. 23 V té době jsem také vi­děl, jak si Ži­dé be­rou že­ny z Ašdo­du a také Amonky a Moábky. 24 Je­jich dě­ti místo ži­dov­s­ky mlu­vi­ly na­půl ašdod­s­ky ane­bo jazyky ostatních národů. 25 Vy­týkal jsem jim to, zlořečil jim, něk­teré muže jsem i bil a rval jim vla­sy. Za­přísahal jsem je při Bo­hu: „Ne­dávej­te své dce­ry je­jich synům a nežeň­te své syny ani sebe s je­jich dce­ra­mi! 26 Copak právě kvů­li nim ne­zhřešil iz­rael­ský král Šalo­moun? ! Mezi to­lika náro­dy ne­bylo krále jako on – Boží mi­láček, je­hož Bůh uči­nil králem ce­lého Iz­rae­le. I jeho za­ve­dly cizí že­ny do hří­chu. 27 Co teprve vás? Je ne­s­lý­chané, abys­te pro­vádě­li ta­kovou hanebnost, zrazova­li naše­ho Boha a ženi­li se s cizinkami!“ 28 Je­den ze synů Jo­ja­dy, syna ve­lekněze Eli­aši­ba, byl zetěm Sanbala­ta Cho­ron­ského. Pro­to jsem ho vy­kázal ze své blízkosti. 29 Pa­ma­tuj na ně, Bože můj, že po­sk­vrni­li kněžství a smlou­vu kněžs­kou i levi­tskou. 30 Tak jsem je očistil ode vše­ho cizího. Stanovil jsem kněžské i levi­tské služ­by, každé­mu jeho úkol. 31 Určil jsem také pravi­delné dávky dře­va a prvotin. Pamatuj na mě, Bože můj, v dob­rém.