Bible21 › Koloským › 3

Koloským

• 1
• 2
• 3
• 4

Staré a nové já1 Když jste byli vzkříšeni s Kri­stem, vztahuj­te se k ne­bes­kým výšinám, kde Kri­stus sedí po Boží pravici. 2 Mys­lete na ne­bes­ké věci, ne na po­zem­ské, 3 vž­dyť jste zemře­li a váš život je s Kri­stem ukryt v Bo­hu. 4 Až se ukáže Kri­stus, váš život, teh­dy se s ním ve slávě ukážete i vy. 5 Umrt­vě­te pro­to své po­zem­ské sklo­ny – smil­stvo, nečisto­tu, vášeň, zlé choutky a hlavně cham­tivost (což je mod­lářství), 6 ne­boť kvů­li ta­kovým věcem při­chází na ne­po­s­lušné lidi Boží hněv. 7 I vy jste se tak dříve chova­li; kdy­si jste tak­to ži­li. 8 Teď ale to všech­no – zuřivost, hněv, zášť, urážky i sprosté řeči – od­straň­te ze svých úst. 9 Ne­lžete jedni druhým, když jste již od­loži­li své staré já s jeho skutky 10 a ob­lék­li se do nového člověka, který se po­znáním obnovuje k ob­ra­zu svého Stvoři­te­le. 11 Zde už není žádný Řek a Žid, obřezaný a ne­obřezaný, barbar a divoch, ot­rok a svo­bodný. Všech­no a ve všech je Kri­stus! 12 Pro­to se jako Boží vy­vo­lení, svatí a mi­lovaní ob­leč­te niterným sou­ci­tem, las­kavostí, poko­rou, mírností a trpě­livostí. 13 Buď­te mezi se­bou snášen­liví, a má-li někdo k něko­mu výhra­dy, odpouštěj­te si navzájem. Tak jako Pán odpustil vám, odpouštěj­te i vy. 14 Na­d­to vž­dy buď­te ob­lečeni lás­kou, která je pou­tem doko­na­losti. 15 Ve vašich srd­cích ať vládne Kri­stův pokoj – právě k ně­mu jste byli po­vo­láni v jednom těle. Buď­te vděční. 16 Slovo Kri­stovo ať ve vás pře­bývá v hojnosti. Navzájem se ve vší moud­rosti vy­učuj­te a na­po­mínej­te. S vděčností v srd­ci zpívej­te Bohu žal­my, chvalo­z­pěvy a du­chovní písně. 17 Coko­li dělá­te, ať už ve slovech či skutcích, všech­no to čiň­te ve jménu Pá­na Ježíše a dě­kuj­te skrze něj Bohu Ot­ci. Bůh nikomu nestraní18 Že­ny, pod­dávej­te se svým mužům, jak se v Pánu sluší. 19 Muži, mi­lu­j­te své že­ny a ne­buď­te k nim hru­bí. 20 Dě­ti, po­s­lou­chej­te vž­dy své ro­diče – tak se to Pánu líbí. 21 Ot­cové, ne­přiváděj­te své dě­ti svým hněvem k zoufal­ství. 22 Služebníci, po­s­lou­chej­te vž­dy své po­zem­ské pá­ny. Ne­s­luž­te naoko jako ti, kdo se chtějí za­lí­bit li­dem, ale s upřímným srd­cem a z úcty k Pánu. 23 Coko­li dělá­te, čiň­te to ce­lou duší, jako Pánu, a ne li­dem. 24 Věz­te, že vaší odpla­tou bude dě­dictví od Pá­na; a Pán, je­muž slouží­te, je Kri­stus. 25 Odpla­ta ne­sprave­dlivých však bude od­po­vídat je­jich ne­sprave­dlnosti. Bůh ne­straní niko­mu.