Bible21 › Jozue › 9

Jozue

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Gibeonský podvod1 Když se to do­slech­li všich­ni králové na západním bře­hu Jordánu, na horách, v pod­hůří a po ce­lém po­břeží Středo­zemního moře před Li­bano­nem – král chetej­ský, emo­rej­ský, kananej­ský, pe­ri­zej­ský, hivej­ský a je­bu­sej­ský – 2 seš­li se, aby spo­lečně bo­jova­li pro­ti Jo­zuovi a Iz­rae­li. 3 Také obyva­te­lé Gi­be­o­nu se do­slech­li, jak Jo­zue naložil s Je­ri­chem a s Ajem. 4 Vy­mys­le­li pro­to lest: Vy­pravi­li se na ces­tu jako po­sel­stvo; na osly si naloži­li staré pyt­le a opo­tře­bované, po­tr­hané, zápla­tované mě­chy na víno, 5 na nohy si vza­li ošlapanou, po­spravovanou obuv a na sebe cha­trné ša­ty. Vše­chen chléb, který mě­li s se­bou, byl vy­schlý, až se dro­lil. 6 Když přiš­li k Jo­zuovi do gilgal­ského tá­bo­ra, řek­li jemu a iz­rael­ským mužům: „Při­chází­me z daleké země; uzavřete s ná­mi smlouvu.“ 7 Iz­rae­lští muži ale těm Hivej­cům od­po­vědě­li: „A co když byd­lí­te mezi ná­mi? Jak bychom s vá­mi moh­li uzavřít smlouvu?“ 8 „Jsme tvo­ji služebníci,“ řek­li na to Jozuovi. Ten se jich ale ptal: „Co jste za­č? Odkud jste přiš­li?" 9 „Tvo­ji služebníci přiš­li z daleké, předaleké země díky po­věsti Hos­po­di­na, tvého Boha,“ tvr­di­li mu. „S­lyše­li jsme zprávu o něm i o všem, co udělal v Egyptě, 10 a také o všem, co udělal dvě­ma emo­rej­ským králům v Za­jordání – cheš­bon­ské­mu krá­li Si­cho­novi a bášan­ské­mu krá­li Ogo­vi v Ašta­ro­tu. 11 Pro­to nám naši stařeši­nové i všich­ni obyva­te­lé naší země řek­li: Vez­mě­te s se­bou jídlo na ces­tu, jdě­te jim na­pro­ti a řekně­te jim: ‚Jsme vaši služebníci; uzavřete s ná­mi smlouvu.‘ 12 To­hle je náš chléb. Když jsme se za vá­mi chys­ta­li, ba­li­li jsme ho doma ještě tep­lý – a podívej­te se: je vy­schlý, až se dro­lí. 13 Tyto mě­chy na víno byly nové, když jsme je plni­li – a podívej­te se: už po­pras­kaly. Toto jsou naše ša­ty a obuv: tou pře­dlouhou cestou úplně zchátraly.“ 14 Iz­rae­lští muži dali na je­jich záso­by a ne­pta­li se na Hos­po­dinův výrok. 15 Jo­zue jim za­ručil pokoj a uzavřel s nimi smlou­vu, že je ne­chá naživu. Také vůd­cové obce jim to odpřisáh­li. 16 Tři dny po­té, co s nimi uzavře­li smlou­vu, se ale do­zvědě­li, že ti li­dé jsou z je­jich sou­sed­ství – že vlastně byd­lí upro­střed nich! 17 Synové Iz­rae­le to­tiž po­stu­po­va­li dál a třetího dne doš­li k je­jich městům. Byla to měs­ta Gi­be­on, Kefi­ra, Be­e­rot a Ki­ri­at-jea­rim. 18 Synové Iz­rae­le je ovšem ne­po­bi­li, poněvadž jim vůd­cové obce přísaha­li při Hos­po­di­nu, Bohu Izraele. Celá obec ale pro­ti vůd­cům re­pta­la. 19 Všich­ni vůd­cové jim pro­to vy­světlova­li: „My jsme jim přísaha­li při Hos­po­di­nu, Bohu Iz­rae­le! Teď na ně pře­ce ne­smí­me sáhnout. 20 Udělá­me s nimi to­to: Ne­chá­me je naživu, aby na nás ne­do­pa­dl Boží hněv, kdybychom po­ruši­li přísahu, kte­rou jsme jim dali.“ 21 Vůd­cové teh­dy pro­hlási­li: „Ať zůstanou naživu,“ a tak se z nich pod­le roz­hodnutí vůd­ců sta­li dře­vaři a nosiči vody pro ce­lou obec. 22 Jo­zue si je po­tom za­vo­lal a ře­kl jim: „Jak to, že jste nás pod­ve­dli? ! Tvr­di­li jste: ‚Ži­je­me od vás vel­mi daleko.‘ A při­tom byd­lí­te upro­střed nás! 23 Pro­klat­ci! Od teď už nikdy ne­přestanete ot­ročit: Bu­dou z vás dře­vaři a nosiči vody pro dům mého Boha.“ 24 Na to Jo­zuovi od­po­vědě­li: „Tvým služebníkům bylo spo­leh­livě ozná­meno, co Hos­po­din, tvůj Bůh, přikázal své­mu služebníku Mo­jžíšovi. Prý vám dá ce­lou tuto zem a všech­ny obyva­te­le této země před vá­mi vy­hu­bí. Hroz­ně jsme se před vá­mi bá­li o život, pro­to jsme to uděla­li. 25 Teď jsme ve tvých ru­kou. Udě­lej s ná­mi, co po­važuješ za dob­ré a správné.“ 26 Jo­zue s nimi tedy naložil tak­to: Vy­svo­bo­dil je z ru­kou synů Iz­rae­le, aby je ne­po­bi­li, 27 a téhož dne z nich udělal dře­vaře a nosiče vody pro obec a pro Hos­po­dinův ol­tář na místě, které vy­vo­lí. A tak je tomu až dodnes.