Bible21 › Jozue › 7

Jozue

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Achanův hřích1 Synové Iz­rae­le se ale pro­vi­ni­li po­rušením klat­by. Achan, syn Kar­mi­ho, syna Zi­mri­ho, syna Ze­rachova z poko­lení Juda, vzal něco z věcí pro­padlých klat­bě, a Hos­po­din vzplanul pro­ti synům Iz­rae­le hněvem. 2 Jo­zue to­tiž z Je­ri­cha vy­s­lal muže do mís­ta zvaného Aj (jež leží u Bet-avenu východně od Bet-elu) a ře­kl jim, ať jdou pro­zkou­mat tu zem. Muži tedy šli a pro­zkou­ma­li Aj. 3 Když se vrá­ti­li k Jo­zuovi, řek­li mu: „Není po­tře­ba, aby se tam vy­pravoval vše­chen lid. Stačí, když vy­táhnou dva nebo tři tisíce mužů a obyva­te­le Aj po­bi­jí. Ne­zatěžuj vše­chen lid, vž­dyť je jich tam málo.“ 4 A tak z lidu vy­táh­lo asi tři tisíce mužů, ale mu­se­li se před aj­ský­mi dát na útěk. 5 Ajští muži z nich po­bi­li asi třicet šest; pronásledova­li je od brá­ny až k lo­mům a na stráni je po­bíje­li. Lid teh­dy ztra­til od­vahu, roz­plynu­la se jako voda. 6 Jo­zue roz­tr­hl svůj plášť, padl před Hos­po­di­novou tru­hlou tváří na zem, zůstal tak až do veče­ra spo­lu se stařeši­ny Iz­rae­le a sypa­li si na hlavu prach. 7 Ach, Pane můj, Hospodine!“ ře­kl Jo­zue, „Pro­č jsi vůbec převáděl ten­to lid přes Jordán? Abys nás vy­dal do ru­kou Emo­rej­ců? Abys nás za­hu­bil? Moh­lo nám pře­ce stačit, abychom se usa­di­li za Jordánem! 8 Odpu­sť, Pane můj, ale co mám říci, když se Iz­rael před svý­mi ne­přá­te­li dal na útěk! 9 Až to us­lyší Kananej­ci a všich­ni obyva­te­lé této země, obklíčí nás a vy­hladí naše jméno ze země! Co pro své ve­liké jméno uděláš pak?“ 10 „Vstaň!“ od­po­věděl Hos­po­din Jo­zuovi. „Pro­č tu ležíš na tváři? 11 Iz­rael zhřešil. Po­ruši­li mou smlou­vu, kte­rou jsem jim vy­dal. Vza­li něco z věcí, které pro­padly klat­bě – ukrad­li to, za­ta­ji­li a uloži­li mezi své věci! 12 Pro­to synové Iz­rae­le ne­mo­hou ob­stát před svý­mi ne­přá­te­li a ob­rací se před nimi na útěk, pro­tože té klat­bě pro­pad­li sa­mi. Ne­bu­du už s vá­mi, pokud to pro­klaté ne­od­straní­te ze svého stře­du! 13 Vstaň, po­svěť lid a řekni jim: ‚Po­svěť­te se pro zítřek. Ne­boť toto praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le: Pro­klaté je ve tvém stře­du, Iz­rae­li! Ne­bu­deš moci ob­stát před svý­mi ne­přá­te­li, dokud to pro­klaté ne­od­straní­te ze svého stře­du. 14 Pro­to bu­dete ráno přistu­po­vat po kmenech. Ten kmen, který Hos­po­din za­drží, bude přistu­po­vat po ro­dech. Rod, který Hos­po­din za­drží, bude přistu­po­vat po jednot­livých ro­dinách. Ro­di­na, kte­rou Hos­po­din za­drží, bude přistu­po­vat po mužích. 15 Kdo bude za­držen s věc­mi pro­padlý­mi klat­bě, bude upálen se vším, co k ně­mu patří, ne­boť po­rušil Hos­po­di­novu smlou­vu a spá­chal v Iz­rae­li hanebnost.‘“ 16 Časně ráno pak Jo­zue ne­chal Iz­rael před­stu­po­vat po kmenech. Los označil kmen Juda. 17 Ne­chal tedy před­stu­po­vat jud­ské rody a označen byl rod Ze­rachův. Když ne­chal před­stu­po­vat Ze­rachův rod po ro­dinách, byl označen Zi­mri. 18 Ne­chal tedy přistu­po­vat jeho ro­di­nu po mužích a označen byl Achan, syn Kar­mi­ho, syna Zi­mri­ho, syna Ze­rachova z poko­lení Juda. 19 „Synu můj,“ ře­kl Jo­zue Achanovi, „vzdej slávu Hos­po­di­nu, Bohu Iz­rae­le, a vy­znej před ním prav­du. Po­věz mi, co jsi pro­ve­dl; net­aj to pře­de mnou.“ 20 „Je to prav­da. Zhřešil jsem pro­ti Hos­po­di­nu, Bohu Izraele,“ od­po­věděl mu Achan. „Pro­ve­dl jsem to­to: 21 Mezi kořis­tí jsem uvi­děl je­den krásný babylon­ský plášť, dvě stě še­ke­lů stříb­ra a jednu zla­tou cihlu o váze pa­desát še­ke­lů. Za­toužil jsem po tom a vzal jsem si to. Tamhle to je, schované v zemi uvni­tř mého stanu; stříbro je pod tím.“ 22 Jo­zue vy­s­lal po­s­ly, ti se ro­ze­b­ěh­li ke stanu a hle – bylo to ukryto u něj ve stanu a stříbro pod tím. 23 Vza­li to tedy ze stanu, při­nes­li k Jo­zuovi a všem synům Iz­rae­le a vy­sypa­li vše před Hos­po­di­nem. 24 Jo­zue s ce­lým Iz­rae­lem pak vzal Acha­na, syna Ze­rachova, i to stříbro, plášť a zla­tou cihlu a také jeho syny a dce­ry i jeho skot, os­ly, ovce a kozy i jeho stan a všech­no, co k ně­mu patři­lo, a odnes­li to všech­no do rokle Achor. 25 Tam Jo­zue zvo­lal: „Pro­č jsi nás přive­dl do neštěstí? Hos­po­din dnes přive­de do neštěstí tebe!“ A ce­lý Iz­rael ho tam uka­menoval. Spá­li­li je a za­háze­li ka­mením. 26 Navrši­li nad ním ve­likou hro­ma­du ka­mení, která je tam až dodnes. Teh­dy se Hos­po­din od­vrá­til od svého planou­cího hněvu, a to místo se pro­to až dodnes jmenuje Emek-achor, Rokle neštěstí.