Bible21 › Jozue › 6

Jozue

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Jericho1 Je­ri­cho bylo kvů­li synům Iz­rae­le úplně uzavřeno. Nikdo ne­vy­cházel ani ne­vcházel. 2 Hos­po­din ale Jo­zuovi ře­kl: „Po­hleď, dal jsem ti do ru­kou Je­ri­cho, jeho krále i udatné hr­di­ny. 3 Vy bo­jovníci to město všich­ni obklíčí­te a jednou denně město obe­jdete doko­la. To bu­deš dělat po šest dní. 4 Sedm kněží ať před Tru­hlou nese sedm trub z be­raních ro­hů. Sedmého dne obe­jdete město sedmkrát a kněží ať trou­bí na trou­by. 5 Jakmi­le dlou­ze za­trou­bí na be­raní roh, jakmi­le us­lyší­te trou­bení, pak ať vše­chen lid vy­razí mo­hutný pokřik. Městská hrad­ba se zhroutí a lid vnikne do měs­ta, každý tam, kde bude.“ 6 Jo­zue, syn Nunův, tedy za­vo­lal kněze a ře­kl jim: „Vez­mě­te Tru­hlu smlou­vy a sedm kněží ať před Hos­po­di­novou tru­hlou nosí sedm trub z be­raních rohů.“ 7 Lidu pak ře­kl: „Jdě­te a ob­cházej­te město. Oz­bro­jen­ci ať jdou před Hos­po­di­novou truhlou.“ 8 Když to Jo­zue ře­kl li­du, sedm kněží ne­sou­cích před Hos­po­di­nem sedm trub z be­raních ro­hů vy­kroči­lo, za­čalo trou­bit na trou­by a Truh­la Hos­po­di­novy smlou­vy se vy­da­la za ni­mi. 9 Před kněží­mi trou­bící­mi na trou­by kráče­li oz­bro­jen­ci, za­tím­co zadní voj kráčel za Tru­hlou za zvu­ku trub. 10 Jo­zue lidu přikázal: „Ne­bu­dete křičet, ne­vy­dá­te ani hlás­ku, ne­vy­pustí­te z úst ani slovo až do dne, kdy vám řeknu: ‚Křičte!‘ Teh­dy bu­dete křičet.“ 11 Nato ne­chal Hos­po­di­novu tru­hlu obe­jít město jednou ko­lem doko­la. Pak ode­š­li do tá­bo­ra a tam přeno­cova­li. 12 Jo­zue pak vstal časně ráno a kněží vy­nes­li Hos­po­di­novu tru­hlu. 13 Sedm kněží nes­lo před Hos­po­di­novou tru­hlou sedm trub z be­raních ro­hů a za po­cho­du trou­bi­lo na trou­by. Před nimi kráče­li oz­bro­jen­ci, kdežto zadní voj kráčel za Hos­po­di­novou tru­hlou za zvu­ku trub. 14 I druhého dne obeš­li město jednou ko­lem doko­la, načež se vrá­ti­li do tá­bo­ra. Tak to děla­li šest dní. 15 Sedmého dne ráno vsta­li už za svítání a stejným způso­bem obeš­li město, ale sedmkrát. Pou­ze ono­ho dne ob­cháze­li město sedmkrát. 16 Když ob­cháze­li po­sedmé a kněží za­trou­bi­li na trou­by, Jo­zue ře­kl li­du: „Křič­te! Hos­po­din vám dal to město! 17 Ať to město pro­padne Hos­po­di­nu i se vším, co je v něm! Pou­ze ne­věstka Ra­chab zůstane naživu a s ní i všich­ni v jejím do­mě, pro­tože ukry­la po­s­ly, které jsme vy­s­la­li. 18 Jenom se vy­va­ruj­te to­ho, co pro­padlo klat­bě, abys­te jí ne­pro­pad­li i vy. Kdybys­te si vza­li něco z to­ho, co pro­padlo klat­bě, přivo­la­li bys­te na iz­rael­ský tá­bor stejnou klat­bu a přive­dli jej do neštěstí. 19 Všech­no stříbro, zla­to i bronzové a že­lez­né předmě­ty bu­dou za­svěce­ny Hos­po­di­nu. Přejdou do Hos­po­di­nova pokladu.“ 20 Za­zněly trou­by a lid za­čal křičet. Jakmi­le lid us­lyšel trou­bení a vy­razi­li mo­hutný pokřik, hrad­by se zhrou­ti­ly a lid vni­kl do měs­ta, každý tam, kde byl. Tak město do­by­li. 21 Vše, co bylo ve městě, pak vy­hla­di­li jako pro­klaté: muže i že­ny, mladé i staré, skot, ovce i os­ly. 22 Těm dvě­ma mužům, kteří byli v zemi na výzvědách, ale Jo­zue ře­kl: „Jdě­te do domu té ne­věstky a vy­veď­te ji od­tud i se vše­mi, kdo k ní patří, jak jste jí odpřisáhli.“ 23 A tak ti mladí vy­zvědači šli a vy­ve­dli Ra­chab, jejího otce i matku, její sou­ro­zen­ce i všech­ny, kdo k ní patři­li; vy­ve­dli ce­lé její příbu­zen­stvo a po­s­kyt­li jim útočiště za iz­rael­ským tá­bo­rem. 24 To město pak vy­pá­li­li i se vším, co bylo v něm. Pou­ze stříbro, zla­to a bronzové i že­lez­né předmě­ty dali do pokla­du Hos­po­di­nova do­mu. 25 Ne­věstku Ra­chab s ro­di­nou jejího otce a se vše­mi, kdo k ní patři­li, ale Jo­zue ne­chal naživu. Zůsta­la upro­střed Iz­rae­le dodnes, ne­boť ukry­la po­s­ly, které Jo­zue vy­s­lal na výzvě­dy do Je­ri­cha. 26 Teh­dy Jo­zue přísahal: „Zlořečený buď před Hospodinem, kdo po­vstane, aby stavěl toto město Jericho! Za cenu svého prvo­ro­zeného je založí, za svého nejmladšího tam bránu osadí.“ 27 Hos­po­din pak byl s Jo­zuem a po­věst o něm se šíři­la po ce­lé ze­mi.