Bible21 › Jozue › 2

Jozue

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Zvědové a nevěstka1 Jo­zue, syn Nunův, pak ze Ši­ti­mu tajně vy­s­lal dva muže na výzvě­dy se slovy: „Jdě­te pro­hlédnout tu zem, a zvláště Jericho.“ Šli tedy a vstou­pi­li do domu jedné ne­věstky jménem Ra­chab, kde přespa­li. 2 Krá­li Je­ri­cha se do­nes­lo: „Dnes večer sem přiš­li nějací Iz­rael­ci, aby pro­s­lí­di­li zem.“ 3 Je­ri­šský král pro­to vzkázal Ra­chab: „Vy­dej ty muže, co k to­bě přiš­li, ty, co vstou­pi­li k to­bě do do­mu! Přiš­li pro­s­lí­dit ce­lou zem!“ 4 Ta že­na ale oba muže od­ve­dla a ukry­la. Pro­to od­po­vědě­la: „Ano, ti muži ke mně přiš­li, ale ne­vím odkud. 5 Ode­š­li, když se za sou­mra­ku mě­la za­vírat brá­na. Kam se vy­da­li, ne­vím. Běž­te rych­le za ni­mi, ať je doženete!“ 6 (Ra­chab ale špe­hy od­ve­dla na stře­chu a schova­la je pod snopky lnu, které tam mě­la roz­ložené.) 7 Pronásledova­te­lé tedy vy­razi­li za nimi směrem k Jordánu, kde jsou bro­dy. Jakmi­le opusti­li město, brá­na se ihned za­vře­la. 8 Zvědové ještě ani ne­u­leh­li, když k nim na stře­chu vy­stou­pi­la Ra­chab. 9 „Vím, že Hos­po­din vám dal tuto zem,“ řek­la jim. „Vž­dyť jsme kvů­li vám stra­chy bez se­be! Všich­ni obyva­te­lé země se před vá­mi třesou! 10 Slyše­li jsme, jak Hos­po­din před vá­mi vy­sušil vody Rudého moře, když jste vy­cháze­li z Egyp­ta, i co jste pro­ve­dli obě­ma emo­rej­ským králům v Za­jordání, Si­cho­novi a Ogo­vi, které jste vy­hla­di­li jako pro­klaté. 11 Jak jsme to us­lyše­li, vy­razi­lo nám to dech a všich­ni jsme před vá­mi ztra­ti­li od­vahu. Hos­po­din, váš Bůh, je pře­ce Bo­hem na­hoře na nebi i dole na ze­mi! 12 Pro­to mi, pro­sím vás, přísahej­te při Hos­po­di­nu, že za mi­lo­sr­den­ství, které jsem vám pro­káza­la, i vy pro­kážete mi­lo­sr­den­ství ro­dině mého ot­ce. Dej­te mi pro­sím záru­ku, 13 že ne­chá­te naživu mého otce a matku, mé bra­t­ry a se­st­ry i všech­ny, kdo k nim patří. Za­chraň­te nás před smrtí!“ 14 „Po­loží­me za vás život!“ od­po­vědě­li jí ti muži. „Ne­smí­te ale naši úmlu­vu vy­zra­dit. Až nám Hos­po­din dá tuto zem, za­chová­me se k to­bě mi­lo­srdně a věrně.“ 15 Spusti­la je tedy oknem po pro­vaze; její dům byl to­tiž v hra­dební zdi, takže byd­le­la na hrad­bách. 16 „Běž­te do hor,“ řek­la jim, „ať vás pronásledova­te­lé nena­jdou. Skrývej­te se tam tři dny, dokud se ne­vrátí, a pak se vrať­te svou cestou.“ 17 Muži jí řek­li: „Bu­de­me zpro­štěni přísahy, kte­rou jsi nás za­váza­la, 18 jest­liže po našem vstu­pu do země ne­u­vážeš tuto šňů­ru z kar­mínových pro­vázků do ok­na, kterým jsi nás spusti­la, a ne­shro­máždíš k sobě do­mů svého ot­ce, matku, sou­ro­zen­ce a ce­lou ro­di­nu svého ot­ce. 19 Kdy­by někdo vy­šel ze dveří tvého do­mu, jeho krev padne na jeho hlavu, a my bu­de­me bez vi­ny. Kdy­by se ale někdo do­tkl ko­hoko­li u tebe do­ma, jeho krev padne na naši hlavu. 20 Kdybys ale naši úmlu­vu vy­zra­di­la, bu­de­me tvé přísahy zproštěni.“ 21 „Ať se stane, jak jste řekli,“ od­po­vědě­la jim. Po­tom se s nimi roz­louči­la a když ode­š­li, uváza­la do okna kar­mínovou šňů­ru. 22 Zvědové vy­razi­li, a když přiš­li do hor, zůsta­li tam tři dny, dokud se je­jich pronásledova­te­lé ne­vrá­ti­li. Hleda­li je to­tiž po všech cestách, ale nenaš­li. 23 Oba muži se pak vy­da­li zpět. Se­stou­pi­li z hor, pře­bro­di­li se, a když přiš­li k Jo­zuovi, synu Nu­novu, vy­právě­li mu všech­no, co se jim při­ho­di­lo. 24 „Oprav­du! Hos­po­din dal ce­lou tu zem do našich rukou,“ řek­li Jo­zuovi. „Všich­ni její obyva­te­lé se už před ná­mi třesou!“