Bible21 › Jozue › 14

Jozue

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Území na západě1 A toto jsou dě­dictví, která synové Iz­rae­le zís­ka­li v kanaán­ské ze­mi, jak jim je při­dě­lil kněz Ele­azar a Jo­zue, syn Nunův, s náčelníky ot­cov­ských poko­lení Iz­rae­le. 2 Devět a půl poko­lení zís­kalo své dě­dictví lo­sem, jak to Hos­po­din přikázal skrze Mo­jžíše, 3 kdežto dvě a půl poko­lení už do­sta­la svá dě­dictví od Mo­jžíše v Za­jordání. Levi­tům však mezi nimi žádné dě­dictví ne­připadlo. 4 Ze synů Josefových vznik­la dvě poko­lení, Mana­ses a Efraim. Levi­tům ovšem žádný podíl v zemi ne­připa­dl, pou­ze měs­ta k byd­lení a při­lehlé pas­t­vi­ny pro je­jich do­by­tek a stáda. 5 Synové Iz­rae­le uděla­li, co Hos­po­din přikázal Mo­jžíšovi, a roz­dě­li­li si zem. Kálebův podíl6 Synové Ju­dovi přiš­li v Gilgalu za Jo­zuem a Káleb, syn Kenizej­ce Jefu­na, k ně­mu pro­mlu­vil: „­Ty víš, co Hos­po­din v Ká­deš-barné po­věděl Boží­mu muži Mo­jžíšovi o mně a o to­bě. 7 Bylo mi čtyřicet let, když mě Hos­po­dinův služebník Mo­jžíš vy­s­lal z Ká­deš-barné, abych pro­zkou­mal tuto zem. Při­ne­sl jsem mu zprávu pod­le svého nej­lepšího svědo­mí. 8 Mí bratři, kteří šli se mnou, připravi­li vše­chen lid o od­vahu, ale já jsem se cele vy­dal Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu. 9 Ono­ho dne Mo­jžíš přísahal: ‚Země, kte­rou pro­šly tvé no­hy, jis­tě připadne navěky za dě­dictví to­bě a tvým synům, ne­boť ses cele vy­dal Hos­po­di­nu, mé­mu Bohu.‘ 10 A hle, Hos­po­din mě uchoval naživu, jak slí­bil. Je tomu čtyřicet pět let od chvíle, kdy to Hos­po­din ře­kl Mo­jžíšovi, když Iz­rael putoval pouští. A hle, dnes tu jsem a je mi osm­desát pět let. 11 Dodnes jsem ale silný jako teh­dy, když mě vy­s­lal Mo­jžíš. Ja­kou sílu jsem měl tenkrát, ta­kovou mám i teď, k boji i k živo­tu. 12 Dej mi ty ho­ry, o ni­chž ono­ho dne mlu­vil Hos­po­din. Sám jsi tenkrát slyšel, že tam jsou Ana­kov­ci a ve­liká opevněná měs­ta. Bude-li Hos­po­din se mnou, vy­ženu je, jak Hos­po­din řekl.“ 13 Jo­zue tedy Kále­bovi, synu Jefu­novu, požeh­nal a dal mu do dě­dictví Hebron. 14 Pro­to Hebron až dodnes dě­dičně patří Kále­bovi, synu Kenizej­ce Jefu­na, ne­boť se cele vy­dal Hos­po­di­nu, Bohu Iz­rae­le. 15 (Hebron se dříve jmenoval Ki­ri­at-ar­ba, tedy Město Arbovo, pod­le nej­většího z Ana­kov­ců. ) teh­dy odpoči­nu­la od válek.